Královský HRAD FRYŠTÁT ve Slezsku

- JEDNO Z NEJKRÁSNĚJŠÍCH A NEJZACHOVALEJŠÍCH SÍDEL SLEZSKÝCH PANOVNÍKŮ -

- Založení Fryštátu po roce 906 podle staroslezské legendy -

Roku 906 n.l. se rozpadla Velkomoravská říše a na její uvolněné slezské území se začali vracet Silingové, slezsko-germánský kmen vedený knížaty, kteří podél vodního toku Odra/Olše začali budovat městská hradiště. Po Silinzích Slezsko dostalo svůj název, stejně tak i památná hora Slézy (717 m.n.m.), na jejímž vrcholu měli Silingové své hlavní mocenské hradiště, ale lid se rozptýlil do celého Slezska. Legenda praví, že když Silingský kníže přijel se svou družinou až k místu dnešního Darkova, uviděl na břehu řeky koupající se krásnou mladou slezskou dívku jménem Olga s velmi hustými, dlouhými a do mnoha copů spletenými vlasy a hned se do ní zamiloval. Později mu Olga porodila krásného syna a dala mu jméno Fridrich, ale když se o tom Silingský kníže dozvěděl, odjel ze svého hradiště za Olgou, a protože stále neměl dědice, syna jí vzal. Zrazená Olga dlouhé měsíce truchlila a plakala, a když příštího jara přišla povodeň, skočila do řeky a už ji nikdy nikdo nespatřil. Jak roky ubíhaly, malý Fridrich na knížecím hradišti svého otce vyrostl a stal se po svém otci Silingským knížetem. Dvořané mu jednoho dne pověděli o jeho skutečné matce Olze a jak ji jeho otec zradil, a tak Fridrich, hledat její stopy, opustil Slézy a odjel se svou družinou do míst kde kdysi žila. Když dorazil na místo dnešního Starého Města, dal zde postavit své nové hradiště, kde se natrvalo zabydlel a které nazval po sobě: Fridrichovo město (Fri-stadt) a řeku, na jejímž břehu nové hradiště postavil, pojmenoval po své skutečné matce Olze. Od té doby pak uplynulo mnoho let a Silingská hradiště postupně obsazovala mocná vojska knížat z královského rodu Piastovců. Do starých Silingských hradišť dosazovali svá vlastní Piastovská knížata, ale slezský lid tam nechávali žít. Celému podrobenému Slezsku tak od roku 1138 začali vládnout slezští Piastovci. V roce 1269 tito Piastovci přeměnili Fryštátské hradiště na město, jeho slezskému lidu zakázali uctívání germánského boha Slunce a ve Fryštátě postavili první kostel. Slezský lid však tady nechali žít, ale ve starofryštátském hradišti, jako jeho mocný pán stále žil i potomek Silingského knížete Fridricha. V roce 1282 se ve Slezsku ujal vlády Piastovský kníže Mečislav III., ale protože byl despotický a vládl pevnou rukou, jeho žena od něho utekla a se svými dvorními dámami přijela až k Fryštátskému hradišti, kde Fridrichova potomka požádala o přijetí a ochranu. Jenže slezský kníže Mečislav se rozzuřil, dal dohromady početné vojsko a vyjel do Fryštátu pro svou ženu. Fryštát svými vojsky obklíčil, Fridrichovy potomky porazil, hradiště zapálil, ale slezský lid ve Fryštátě nechal žít. Když kníže Mečislav svou ženu vybojoval zpět a uviděl za sebou poničený a spálený Fryštát, začal nad tím vším plakat. V tom se u knížete objevila slezská orlice a podnítila ho jít o kus dál proti proudu řeky Olzy do míst, kde na nízkém, ale rozlehlém skalním návrší rostla mohutná lípa, v jejíž koruně měla orlice své hnízdo. A právě tady na tomto místě dal kníže postavit nový hrad s kaplí a založil kolem něj i své nové hradní město Fryštát, kde si slezský lid ze starého Fryštátu postavil své nové domy. Piastovci totiž věřili, že tam, kde hnízdí slezská orlice, tam je to nejlepší místo pro založení nového panovnického sídla, kterých už v celém Slezsku měli na dvacet. Fryštátský hrad se tak stal dalším novým domovem slezských panovníků a na důkaz usmíření knížete s kněžnou se jim tady narodila krásná dcera Viola, která se roku 1305 stala českou královnou.

Nové hradní město Fryštát plnilo roli rezidenčního sídla slezských Piastovců až do roku 1571. Dodnes však v něm žije slezský lid-potomci starých Silingů, hrad nese název po svém prvním zakladateli, Silingském knížeti Fridrichovi a i Piastovská slezská orlice s fryštátskou lípou dodnes zůstávají heraldickým symbolem památky druhého zrození Fryštátu. Během své více jak tisícstoleté existence se z Fryštátského hradiště stala KARVINÁ - MODERNÍ A KRÁSNÉ LÁZEŇSKÉ MĚSTO, klikni zde

- Počátky Fryštátského hradu v letech 1282-1412 za vlády slezských Piastovců, zástupců Lucemburských králů -

Nový Fryštátský hrad založený roku 1282 měl zpočátku charakter strážní tvrze střežící slezské obchodní stezky, protože stál na křižovatce obchodních i královských cest, které spojovaly Prahu s Krakovem a také Vídeň a Budapešť s oblastí dnešní Varšavy a Berlína, a návštěvy slezských panovníků ve Fryštátě nebyli příliš časté. V první polovině 14. století byl obehnán hradbami knížetem Kazimírem I. Kníže zde sice nesídlil, ale Fryštát, stejně jako i jiná sídla rozvíjel a založil zde jeho čtvrť Předhradí. Byl zástupcem císaře Jana Lucemburského a jeho žena, kněžna Eufemie I. Mazovská, zvaná Ofka, coby vdova a nejvýše postavená aristokratka v Českém království, sloužila jako hofmistryně císařovny Elišky Pomořanské a tak trochu humorně je ztvárněna jako paní Ofka v muzikálu Noc na Karlštejně. V druhé polovině 14. století na Fryštátském hradě po delší dobu sídlil jejich syn, slezský kníže Přemysl I., který také zastupoval císaře Karla IV. Lucemburského a jeho syna Václava IV. pro České království. Kníže Přemysl tady už potřeboval mít četnější služebnictvo a proto hrad rozšířil rukou dílny gotického architekta Petra Parléře. Hrad byl ale stále temný, chladný a zapáchal, protože hygiena služebnictva, ale ani panstva ještě nebyla samozřejmostí. Tehdejší vybavení gotického hradu Fryštát bylo skromné. V komnatách byly jen lavice, sedátka, stůl a truhly. Na stěnách byly zasazeny louče jako zdroj světla a uprostřed komnat stály drátěné koše s dřevem na vytápění. Okna a dveře příliš netěsnily takže v místnostech bylo takřka pořád chladno. Nejluxusnějším nábytkem na Fryštátském hradě byla ručně vyřezávaná postel, kterou měl jen knížecí pár. Hodovnímu sálu dominoval velký erb Piastovců, byla zde kamna, velké hodovní stoly a jídelní servis. Před komnatami stáli pážata a na chodbách hradu hlídkovala hradní stráž. Všude na podlahách byla sláma s hmyzem a hlodavci, a na dvoře se pásla hospodářská zvířata a koně.

- Rozvoj Fryštátského hradu za vlády slezské kněžny Eufemie II. a vliv Jagellonských králů v letech 1412-1490 -

Situace se na Fryštátském hradě zlepšila až s příchodem kněžny Eufemie II. Mazovské (1396-1447), která se roku 1412 provdala za slezského knížete Boleslava I. Kněžna byla dcerou Semovíta IV., nejvýše postaveného polského šlechtice a kandidáta na polský trůn. Byla také příbuznou krále Vladislava Jagella, na jehož doporučení se Eufemie II. do Slezska provdala. Hrad Fryštát kněžna dostala jako svatební dar a hned se do něj zamilovala. Podle legendy měla kněžna o hradu prohlásit, že je sice "rozměru nevelkého, ale zato vzhledu okázalého, a že krále plodit bude, ale vojsko ani oheň že ho nedobude. Že vždy Fryštát povstane k přebývání svému, jako Fénix k životu věčnému". Kněžna zde kolem roku 1420 provedla náročnou přestavbu a hrad rozšířila do jeho dnešní podoby. Fryštátské zbrojnoše, do té doby žijící na hradě, který pustl a ve kterém dlouhá léta nikdo neuklízel, prý přinutila vyměnit zbroj za smeták a štít za vědro s vodou, a takto ozbrojeni museli vysmejčit a umýt hrad od sklepa po půdu. Po náročném dni pak každý večer kněžna pro své unavené zbrojnoše připravila chutnou večeři. Po svém ovdovění v roce 1431, kněžna na hrad přestěhovala celý knížecí dvůr a zavedla zde přísnou, vysoce vedenou královskou dvorskou etiketu. Fryštátský hrad se záhy stal prvořadým sídlem Slezského knížectví. Kněžna Eufemie II., lidem také zvaná Ofka, tady v honosných poměrech vychovala své čtyři syny - prince Václava, Přemyslava, Vladislava, Boleslava a dceru princeznu Alexandru. Kronikář Dluhoš o kněžně napsal, že byla vlídné povahy, nejkrásnější ženou své doby a že její synové byly vždy prfektně oblečení a svým vystupováním okouzlovali každý dvůr. Když princové vyrostli, poslala je kněžna Eufemie II. do různých částí Slezska, aby spravovali přidělené území, ale nesměli bez jejího souhlasu nic učinit. Faktickou vládkyní tak nadále zůstávala ona a až do své smrti sídlila ve Fryštátě. Zavedla také zcela nový, efektivnější způsob vlády podle vzoru svého otce a protože ve Fryštátě vedla příliš nákladný dvůr, byla nucena prodat některá ke Slezsku přidružená území. Zemřela ve Fryštátě v roce 1447 a na svém honosném sídle nechala svého nejmladšího syna, slezského prince Boleslava II., který se také stal pokračovatelem Piastovské dynastie ve Slezsku. Kněžna Eufemie II. byla první slezskou kněžnou vládkyní, zanechala po sobě hluboký odkaz efektivnějšího způsobu vlády ve Slezsku, ovlivnila dějiny samotného Fryštátu a je také jednou z předků současné Britské královské rodiny. Mladému slezskému knížeti Boleslavovi II. s vládou vypomáhali jeho starší bratři. V roce 1448 se Boleslav II. Fryštátský oženil na doporučení krále Kazimíra IV. Jagellonského s vysoce urozenou princeznou Annou Bielskou, královou příbuznou a budoucí milovnicí a patronkou fryštátské rezidence. Tento sňatek měl také posílit vliv Jagellonské královské dynastie ve Slezsku. Společně pak dále na Fryštátském hradě budovali velmi honosné poměry a založili zde vlastní fryštátskou, královskou rodovou linii slezských Piastovců. Ve Fryštátě se jim narodil jako prvorozený syn-dědic, princ Kazimír II. Fryštátský, budoucí slezský "král" a princezny Barbara a Žofie. Princ Kazimír a princezna Žofie dostali svá jména od Jagellonského královského páru, kterých také byli kmotřenci. Kníže Boleslav II. však umírá přibližně v době narození své dcery Žofie v roce 1452. Jeho žena kněžna Anna tak přebírá vládu ve Slezsku a ve Fryštátě sídlí až do své smrti v roce 1490. Během svého života podporuje okázalé poměry ve Fryštátě, ale také soucitně pomáhá jeho chudým obyvatelům, díky čemuž se stala patronkou Fryštátu. Působila jako První dáma Slezska a po boku svého syna Kazimíra II. vládla také jako kněžna-matka.

- Slezský král Kazimír II. a jeho potomci na Fryštátském hradě v době jeho největšího rozkvětu v letech 1449-1571 -

Na přelomu 15. a 16., století byl na Fryštátském hradě panovnický dvůr velikého slezského knížete Kazimíra II. Fryštátského, kteréhož hrad byl rodnou a oblíbenou rezidencí. Narodil se roku 1449 jako první princ Fryštátský slezskému knížeti Boleslavu II. Fryštátskému a kněžně Anně Fryštátské, rozené Bielské. Ke spoluvládě byl svou matkou přizván v roce 1460, když bylo Kazimírovi 11 let, samostatnou vládu pak převzal ve svých 17. letech. Už jako chlapec vykazoval politické nadání, což ho v dospělosti vyneslo do postavení nejvyššího slezského panovníka v celé éře téměř 600 leté existence dynastie slezských Piastovců. Tady na Fryštátském hradě dne 21./22. července 1471 na jednu nebo více nocí kníže Kazimír II. ubytoval hlavní část slavné, desetitisícové družiny českého krále Vladislava II. Jagellonského, který cestoval z Krakova do Prahy na svou korunovaci. Jako nejvýše postavený aristokrat Českého království se slezský kníže Kazimír II. královského průvodu účastnil jako králův hlavní průvodce, a na jeho počest zde na Fryštátském hradě uspořádal rytířský turnaj. Kníže Kazimír II. byl vášnivým pořadatelem a také účastníkem těchto her a během svého dlouhého života jich na Fryštátském hradě uspořádal mnoho. Hostem tady na hradě často býval i polský král Zikmund Jagellonský, bratr českého krále Vladislava II., kterým oběma byl kníže Kazimír II. starším krstným bratrem a byl také Zikmundovým nejlepším přítelem. Zikmundovy časté návštěvy na Fryštátském hradě se však nezřídka měnily v neřízené hodování a pití vína. Jednou v opilosti král Zikmund poničil vybavení hodovního sálu, ale po svém vystřízlivění vzniklé škody Kazimírovi uhradil. Jindy však oba panovníci společně rybařili v okolních rybnících, které kníže Kazimír II. koncem 15. století sám založil. Horší to však bylo na jaře roku 1511. V noci z 16. na 17. dubna se řádění obou panovníků na hradě vymklo z kontroly a z neznámé příčiny zde vzplál oheň, který se rychle šířil, takže dřevěné části Fryštátského hradu shořely a požár se přenesl i na okolní domy. Ještě téhož roku se však kníže Kazimír II. pouští do rozsáhlých oprav hradu a v listopadu roku 1514 se celá fryštátská rezidence zablýskla v novém renesančním kabátě. Nové velké Zámecké nádvoří se ihned stalo centrem dění a Jagellonští králové sem směřovali okázalé svatební průvody svých nastávajících královen. Mezi léty 1476 - 1479 kníže také založil silnici VIA SILESIANA z Těšína přes Fryštát, Hlučín a Opavu do Krnova, která je dodnes součástí páteřní silnice české části Slezska spojující Jablunkov s Jeseníkem. Kníže Kazimír II. také vedl několik válek, především na Dolním Slezsku, a od roku 1490 až do své smrti v roce 1528 panoval nad knížaty celého Slezska, odtud také pochází jeho přídomek "král Slezský".

Slezský král Kazimír II. se roku 1478 oženil s Johanou, vnučkou českého krále Jiřího z Poděbrad, ale ovdověl už roku 1496. Avšak zplodil s ní dva syny, prince Fridricha a prince Václava II., které však také přežil. Po smrti své ženy Johany se již nikdy neoženil a veškerý svůj čas věnoval politice a vladaření. Prince Václava II. však stihl oženit s mladou aristokratkou Annou Hohenzollern, která měla mezi svými předky Lucemburské, Jagellonské i Habsburské panovníky. Jejich syn, slezský princ Václav III. Adam, se v roce 1524 narodil již jako pohrobek, tedy po smrti svého otce. Stižen těmito ranami, král Kazimír II. stále častěji vyhledával samotu na březích svých milovaných fryštátských rybníků, dodnes zčásti zachovalých. Sem také unikal před přísnými pravidly dvorské etikety a povinnostmi slezského panovníka. V roce 1525, když už bylo králi Kazimírovi II. 75 let, sepsal na hradě Fryštát svou závěť, určil zde také za následníka svého jednoletého vnuka, prince Václava III. Adama, a hned ho zde i zasnoubil se stejně mladou Marií Pernštejnskou z Pardubic. Regentskou vládou po své smrti a až do doby Václavovy plnoletosti, pověřil zámožného moravského hejtmana Jana IV. z Pernštějna. O tři roky později, tedy v roce 1528 slezský král Kazimír II. umírá. Dožil se na tehdejší dobu neuvěřitelného věku 79 let a ve Slezsku vládl 68 let. Kazimír II. se tak řadí mezi 10 nejdéle vládnoucích panovníků na světě. Jeho hrob se však nikdy nenašel ani o něm není dochován žádný písemný záznam, protože knížecí archivy za svou dlouholetou existenci mnohokrát vyhořely. Je ale pravděpodobné, že chtěl být pochován ve svém milovaném rodišti na hradě Fryštát, což by znamenalo, že byl pochován v kryptě Jižní kaple zámeckého kostela. Ta však byla roku 1640 kompletně vyrabována Jiřím Krnovským a následně i švédskými a dánskými vojsky. Následnický panovník, slezský kníže Václav III. Adam měl po své matce Anně Hohenzollern vynikající aristokratický původ. V jeho rodokmenu byly královské panovnické dynastie Lucemburků, Jagellonců i Habsburků. Po své babičce Johaně, byl také potomkem krále Jiřího z Poděbrad. Své dětství prožil Václav na císařském dvoře ve Vídni a s Marií měli svatbu v Brně roku 1540. Za sídlo si vybrali dnes již zbořený hrad ve slezském Cieszynie, ale jejich manželství tam nebylo šťastné. Svou ženu Marii tam kníže Václav III. týral a před dvořany ji ponižoval, ale teprve až po přesídlení knížecího dvora z Cieszyna zpět na Fryštátský hrad v roce 1552, se jejich vztah o něco zlepšil. Kněžna Marie však byla následkem krutého chování svého muže často nemocná a roku 1567 umírá.

- Památky Piastovského hradu Fryštát z 13. až 16. století -

Vyobrazení gotického hradu Fryštát se nedochovalo, ale na základě jeho dochovaných kamenných částí vznikly v letech 2017 - 2019 rekonstrukce jeho podoby

- PROHLÍDKY PŮVODNÍCH ČÁSTÍ PANOVNICKÉHO HRADU A VÝSTAVNÍCH PROSTOR VE FRYŠTÁTĚ -

Nejstarší části Fryštátského zámku - gotická komnata, bývalá zbrojnice s vězeňskou celou a bývalá černá kuchyně se sklepem, pocházejí ze 13. až 15. století. Byly proměněny ve výstavní prostory a lze si je zdarma prohlédnout v rámci čekání na prohlídku hlavních zámeckých komnat. Žádejte Pátou, neboli Výstavní trasu (Zámecká galerie). Také bývalá hradní konírna z přelomu 14. a 15. století dnes slouží jako výstavní prostory. Žádejte Třetí prohlídkovou trasu (Národní galerie Praha). Zámeckou kapli s věží si lze prohlédnout v rámci Čtvrté prohlídkové trasy nebo nezávisle návštěvou zámeckého kostela. Fryštátské sklepní pivovarské chodby v podzemí sloužily pro přepravu surovin k vaření piva a byly naposledy zkoumány roku 1866, ale průzkum hned na počátku přerušila pruská okupace Fryštátu. Dodnes stále čekají na své znovuobjevení a zpřístupnění. Fryštátské hradby byly zmapovány v letech 2017-2019 v rámci historického výzkumu hradu Fryštát.

- Středověké krčmy, hostince a šenky na Fryštátském Zámeckém nádvoří -

Slezská kuchyně je velmi oblíbená ve střední Evropě. Setkáte se s ní hlavně v Německém Slezsku, polském Dolní Slezsku v okolí Wroclawi a v Českém Slezsku, v okolí Karviné a Jablunkova. Typické slezské pokrmy, které byly převzaté i do okolních regionů jsou: Kyselo, bramboračka a hřibová polévka, Bramborový salát, bramborová placka, bramborový knedlík, masová roláda, červené zelí, karbanátek a tlačenka, makový závin, drobenkový koláč a oblíbené slezské smažené tvarohové chlebíčky, které se připravují ze dvou krajíců bílé veky slepené k sobě tvarohovou pomazánkou s vanilkovým cukrem. Slepený chlebíček lehce namočíme v mléce s rozmíchaným vajíčkem a obalíme ve strouhance. Takto připravený chlebíček osmažíme z obou stran do zlatova v rozpáleném tuku, necháme okapat a ještě horký vyválíme v cukru. Je to slezská kalorická bomba, ale zároveň také vynikající laskomina, která se prodávala v karvinských bufetech ještě v 90. letech 20. století. Žádné slezské hlavní jídlo se neobejde bez kompotu. Typické pro Slezsko jsou také masové omáčky se sušeným ovocem. Slezským národním pokrmem je však guláš zvaný Bigos. Původně Jagellonské polsko-litevské jídlo přinesla do Slezska knížecí rodina fryštátských Piastovců. Kníže Kazimír II. jím hostil své šlechtice, když se vrátili na hrad ze společného lovu v okolních lesích. Netrvalo dlouho a z původního receptu se vyvinula slezská Piastovská verze Bigosu. Na 3 lžících sádla orestujeme 1 cibuli a 0,5kg vepřového masa. Zaprášíme 2 lžičkami mleté papriky a po chvilce opékání zalijeme 0,1l červeným vínem, je-li potřeba, i trochou vody na dušení. Okořeníme solí, pepřem, 2 bobkovými listy a pod pokličkou dusíme do poloměkka. Přidáme 0,5kg nakrájeného uzeného bůčku, 0,5kg kysaného zelí a dále dusíme do měkka. Nakonec přidáme nakrájenou klobásu, 0,1kg sušených švestek a 0,5kg povařeného a scezeného hlávkového zelí a ještě krátce povaříme s 1 lžičkou majoránky. Slezský guláš Bigos byl velmi oblíbeným jídlem u fryštátského hodovního stolu a stejně jako slezští panovníci, si ho můžete vychutnat i vy ve své jídelně nebo v některé fryštátské restauraci.