Královský HRAD FRYŠTÁT ve Slezsku
- JEDNO Z NEJKRÁSNĚJŠÍCH A NEJZACHOVALEJŠÍCH SÍDEL SLEZSKÝCH PANOVNÍKŮ -
Fryštátský hrad byl založen kolem roku 1282 jako jedna z rezidencí slezských panovníků. Od roku 1358 je jejich oblíbeným sídlem i sídlem místokrálů Českého království
Starý dvůr s Bílou věží
Nároží s bývalou věznicí a zbrojnicí
Zámecké schody
- Hrad Fryštát, z legendy zrozená slezská rezidence -
Hradiště na hoře Slézy bylo zbořené v roce 1471
Podoba Slezsko-germánských hradišť jakým byl i starý Fryštát, dnes obec Staré Město
Kníže Mečislav III. Piastovský v době založení hradu Fryštát v letech 1282 - 1289
Znak dnešního města Karviné s letopočtem 1550 a nápisem FRYŠTÁT HLAVNÍ MĚSTO. Vyobrazuje slezskou orlici a fryštátskou lípu
Roku 906 n.l. se rozpadla Velkomoravská říše a na její uvolněné slezské území se opět začali vracet Silingové, slezsko-germánský kmen vedený knížaty, kteří podél vodního toku Odra/Olše začali budovat městská hradiště. Po Silinzích Slezsko dostalo svůj název, stejně tak i památná hora Slézy (717 m.n.m.), na jejímž vrcholu měli Silingové své hlavní mocenské hradiště, ale lid se rozptýlil do celého Slezska. Legenda praví, že když Silingský kníže přijel se svou družinou až k místu dnešního Darkova, uviděl na břehu řeky koupající se krásnou mladou slezskou dívku jménem Olga s velmi hustými, dlouhými a do mnoha copů spletenými vlasy a hned se do ní zamiloval. Později mu Olga porodila krásného syna a dala mu jméno Fridrich, ale když se o tom Silingský kníže dozvěděl, odjel ze svého hradiště za Olgou, a protože stále neměl dědice, syna jí vzal. Zrazená Olga dlouhé měsíce truchlila a plakala, a když příštího jara přišla povodeň, skočila do řeky a už ji nikdy nikdo nespatřil. Jak roky ubíhaly, malý Fridrich na knížecím hradišti svého otce vyrostl a stal se po svém otci Silingským knížetem. Dvořané mu jednoho dne pověděli o jeho skutečné matce Olze a jak ji jeho otec zradil, a tak Fridrich, hledat její stopy, opustil Slézy a odjel se svou družinou do míst kde kdysi žila. Když dorazil na místo dnešního Starého Města, dal zde postavit své nové hradiště, kde se natrvalo zabydlel a které nazval po sobě: Fridrichovo město (Fri-stadt) a řeku, na jejímž břehu nové hradiště postavil, pojmenoval po své skutečné matce Olze. Od té doby pak uplynulo mnoho let a Silingská hradiště postupně obsazovala mocná vojska knížat z královského rodu Piastovců. Do starých Silingských hradišť dosazovali svá vlastní Piastovská knížata, ale slezský lid tam nechávali žít. Celému podrobenému Slezsku tak od roku 1138 začali vládnout slezští Piastovci. V roce 1269 Piastovci přeměnili Fryštátské hradiště na město, jeho slezskému lidu zakázali uctívání germánského boha Slunce a ve Fryštátě postavili první kostel. Slezský lid však nechali žít, ale ve starofryštátském hradišti, jako jeho mocný pán stále žil i potomek Silingského knížete Fridricha. V roce 1282 se ve Slezsku ujal vládl Piastovský kníže Mečislav III., ale protože byl despotický a vládl pevnou rukou, jeho žena od něho utekla a se svými dvorními dámami přijela až k Fryštátskému hradišti, kde Fridrichova potomka požádala o přijetí a ochranu. Jenže slezský kníže Mečislav se rozzuřil, dal dohromady početné vojsko a vyjel do Fryštátu pro svou ženu. Fryštát svými vojsky obklíčil, Fridrichovy potomky porazil, hradiště zapálil, ale slezský lid ve Fryštátě nechal žít. Když kníže Mečislav svou ženu vybojoval zpět a uviděl za sebou poničený a spálený Fryštát, začal nad tím vším plakat. V tom se u knížete objevila slezská orlice a podnítila ho jít o kus dál proti proudu řeky Olzy do míst, kde na nízkém, ale rozlehlém skalním návrší rostla mohutná lípa, v jejíž koruně měla orlice své hnízdo. A právě tady na tomto místě dal kníže postavit nový hrad s kaplí a založil kolem něj i své nové hradní město Fryštát, kde si slezský lid ze starého Fryštátu postavil své nové domy. Piastovci totiž věřili, že tam, kde hnízdí slezská orlice, tam je to nejlepší místo pro založení nového panovnického sídla, kterých už v celém Slezsku měli na dvacet. Fryštátský hrad se tak stal dalším novým domovem slezských panovníků a na důkaz usmíření knížete s kněžnou se jim tady narodila krásná dcera Viola, která se roku 1305 stala českou královnou. Nové hradní město Fryštát plnilo roli rezidenčního sídla slezských Piastovců až do roku 1571. Dodnes však v něm žije slezský lid-potomci starých Silingů, hrad nese název po svém prvním zakladateli, Silingském knížeti Fridrichovi a i Piastovská slezská orlice s fryštátskou lípou, dodnes zůstávají heraldickým symbolem památky druhého zrození Fryštátu.
Nový Fryštátský hrad však měl zpočátku charakter strážní tvrze střežící slezské obchodní stezky, protože stál na křižovatce obchodních i královských cest, které spojovaly Prahu s Krakowem a také Vídeň a Budapešť s oblastí dnešní Warszawy a Berlína, a návštěvy slezských panovníků ve Fryštátě nebyli příliš časté. Až ve 14. století zde po delší dobu sídlil slezský kníže Přemysl I., který také zastupoval císaře Karla IV. Lucemburského a jeho syna Václava IV. pro České království. Kníže Přemysl tady už potřeboval mít četnější služebnictvo a proto hrad rozšířil rukou dílny gotického architekta Petra Parléře. Hrad byl ale stále temný, chladný a zapáchal, protože hygiena služebnictva, ale ani panstva ještě nebyla samozřejmostí. Tehdejší vybavení gotického hradu Fryštát bylo skromné. V komnatách byly jen lavice, sedátka, stůl a truhly. Na stěnách byly zasazeny louče jako zdroj světla a uprostřed komnat stály drátěné koše s dřevem na vytápění. Okna a dveře příliš netěsnily takže v místnostech bylo takřka pořád chladno. Nejluxusnějším nábytkem na Fryštátském hradě byla ručně vyřezávaná postel, kterou měl jen knížecí pár. Hodovnímu sálu dominoval velký erb Piastovců, byla zde kamna, velké hodovní stoly a jídelní servis. Před komnatami stáli pážata a na chodbách hradu hlídkovala hradní stráž. Všude na podlahách byla sláma s hmyzem a hlodavci, a na dvoře se pásla hospodářská zvířata a koně.
Gotický hrad Fryštát na přelomu 14. a 15. století
- Turistickou trasu
"Po stopách slezských knížat"
vedenou Zámeckým nádvořím, stáhni do mobilu QR kódem, nebo přejdi zde -
- Královský hrad Fryštát, prvořadé sídlo Slezského knížectví -
- Eufemie II., první slezská kněžna-panovnice -
Nádvoří gotického hradu Fryštát na přelomu 15. a 16. století
Situace se na Fryštátském hradě zlepšila až s příchodem kněžny Eufemie II. Mazovské (1396-1447), která se roku 1412 provdala za slezského knížete Boleslava I. Kněžna byla dcerou Semovíta IV., nejvýše postaveného polského šlechtice a kandidáta na polský trůn. Byla také příbuznou krále Vladislava Jagella, na jehož doporučení se Eufemie II. do Slezska provdala. Hrad Fryštát kněžna dostala jako svatební dar a hned se do něj zamilovala. Podle legendy měla kněžna o hradu prohlásit, že je sice "rozměru nevelkého, ale zato vzhledu okázalého, a že krále plodit bude, ale vojsko ani oheň že ho nedobude. Že vždy Fryštát povstane k přebývání svému, jako Fénix k životu věčnému". Kněžna zde kolem roku 1420 provedla náročnou přestavbu a hrad rozšířila do jeho dnešní podoby. Po svém ovdovění v roce 1431 na hrad přestěhovala celý knížecí dvůr a zavedla zde přísnou, vysoce vedenou královskou dvorskou etiketu. Fryštátský hrad se záhy stal prvořadým sídlem Slezského knížectví. Kněžna Eufemie, lidem také zvaná Ofka, tady v honosných poměrech vychovala své čtyři syny - Václava, Přemyslava, Vladislava, Boleslava a dceru Alexandru. Kronikář Dluhoš o kněžně napsal, že byla vlídné povahy, nejkrásnější ženou své doby a že její synové byly vždy prfektně oblečení a svým vystupováním okouzlovali každý dvůr. Když princové vyrostli, poslala je kněžna Eufemie II. do různých částí Slezska, aby spravovali přidělené území, ale nesměli bez jejího souhlasu nic učinit. Faktickou vládkyní tak nadále zůstávala ona a až do své smrti sídlila ve Fryštátě. Zavedla také zcela nový, efektivnější způsob vlády podle vzoru svého otce a protože ve Fryštátě vedla příliš nákladný dvůr, byla nucena prodat některá ke Slezsku přidružená území. Zemřela ve Fryštátě v roce 1447 a na svém honosném sídle nechala svého nejmladšího syna, slezského prince Boleslava II., který se také stal pokračovatelem Piastovské dynastie ve Slezsku. Kněžna Eufemie II. byla první slezskou kněžnou vládkyní, zanechala po sobě hluboký odkaz způsobu vlády ve Slezsku, ovlivnila dějiny samotného Fryštátu a je také jednou z předků současné Britské královské rodiny. Mladému slezskému knížeti Boleslavovi II. s vládou vypomáhali jeho starší bratři. V roce 1448 se Boleslav II. Fryštátský oženil na doporučení krále Kazimíra IV. Jagellonského s vysoce urozenou princeznou Annou Bělskou, královou příbuznou a budoucí milovnicí a patronkou fryštátské rezidence. Tento sňatek měl také posílit vliv Jagellonské královské dynastie ve Slezsku. Společně pak dále na Fryštátském hradě budovali velmi honosné poměry a založili zde vlastní fryštátskou, královskou rodovou linii slezských Piastovců. Ve Fryštátě se jim narodil jako prvorozený syn-dědic, princ Kazimír II. Fryštátský, budoucí slezský "král" a princezny Barbara a Žofie. Princ Kazimír a princezna Žofie dostali svá jména od Jagellonského královského páru, kteří také byli jejich kmotřenci. Kníže Boleslav II. však umírá přibližně v době narození své dcery Žofie v roce 1452. Jeho žena kněžna Anna tak přebírá vládu ve Slezsku a ve Fryštátě sídlí až do své smrti v roce 1490. Během svého života podporuje okázalé poměry ve Fryštátě, ale také soucitně pomáhá jeho chudým obyvatelům, díky čemuž se stala patronkou Fryštátu. Působila jako První dáma Slezska a po boku svého syna Kazimíra II. vládla také jako kněžna-matka.
Gotické fresky v Zámecké kapli Fryštátského hradu pocházejí z doby vlády knížete Boleslava II. a kněžny Anny Fryštátské, rozené Bělské, tedy z doby kolem roku 1450
1564 - Korunovaný erb slezských panovníků na Piastovské radniční věži v Karviné Fryštátě
1447 - Pečeť slezského knížete Boleslava II. Fryštátského
Vyobrazení gotického hradu Fryštát se nedochovalo, ale na základě jeho dochovaných částí vznikly v letech 2017 - 2019 rekonstrukce jeho pravděpodobné podoby
Gotický hrad Fryštát v letech 1420 - 1511
Dnešní podoba hradu je z roku 1791
- Slezský král Kazimír II. Fryštátský a jeho potomci na hradě -
Král Kazimír II. Fryštátský se znakem Karviné je ozdobou průčelí radnice v Karviné Fryštátě
Na přelomu 15. a 16., století byl na Fryštátském hradě panovnický dvůr velikého slezského knížete Kazimíra II. Fryštátského, kteréhož hrad byl rodnou a oblíbenou rezidencí. Narodil se roku 1449 jako první princ Fryštátský slezskému knížeti Boleslavu II. Fryštátskému a kněžně Anně Fryštátské, rozené Bielské. Ke spoluvládě byl svou matkou přizván vroce 1460, když bylo Kazimírovi 11 let, samostatnou vládu pak převzal ve svých 17. letech. Už jako chlapec vykazoval politické nadání, což ho v dospělosti vyneslo do postavení nejvyššího slezského panovníka v celé éře téměř 600 leté existence dynastie slezských Piastovců. Tady na Fryštátském hradě dne 21./22. července 1471 na jednu nebo více nocí kníže Kazimír II. ubytoval hlavní část slavné, desetitisícové družiny českého krále Vladislava II. Jagellonského, který cestoval z Krakowa do Prahy na svou korunovaci. Jako nejvýše postavený aristokrat Českého království se slezský kníže Kazimír II. královského průvodu účastnil jako králův hlavní průvodce, a na jeho počest zde na Fryštátském hradě uspořádal rytířský turnaj. Kníže Kazimír II. byl vášnivým pořadatelem a také účastníkem těchto her a během svého dlouhého života jich na Fryštátském hradě uspořádal mnoho. Hostem tady na hradě často býval i polský král Zikmund Jagellonský, bratr českého krále Vladislava II., kterým oběma byl kníže Kazimír II. starším krstným bratrem a byl také Zikmundovým nejlepším přítelem. Zikmundovy časté návštěvy na Fryštátském hradě se však nezřídka měnily v neřízené hodování a pití vína. Jednou v opilosti král Zikmund poničil vybavení hodovního sálu, ale po svém vystřízlivění vzniklé škody Kazimírovi uhradil. Jindy však oba panovníci společně rybařili v okolních rybnících, které kníže Kazimír II. koncem 15. století sám založil. Horší to však bylo na jaře roku 1511. V noci z 16. na 17. dubna se řádění obou panovníků na hradě vymklo z kontroly a z neznámé příčiny zde vzplál oheň, který se rychle šířil, takže dřevěné části Fryštátského hradu shořely a požár se přenesl i na okolní domy. Ještě téhož roku se však kníže Kazimír II. pouští do rozsáhlých oprav hradu a v listopadu roku 1514 se celá fryštátská rezidence zablýskla v novém renesančním kabátě. Mezi léty 1476 - 1479 kníže také založil silnici VIA SILESIANA z Těšína přes Fryštát, Hlučín a Opavu do Krnova, která je dodnes součástí páteřní silnice české části Slezska spojující Jablunkov s Jeseníkem. Kníže Kazimír II. také vedl několik válek, především na Dolním Slezsku, a od roku 1490 až do své smrti v roce 1528 panoval nad knížaty celého Slezska, odtud také pochází jeho přídomek "král Slezský".
1518 - Fryštátský princ Václav II., syn slezského krále Kazimíra II. a pravnuk krále Jiřího z Poděbrad s chotí Annou Hohenzollern pocházející z královských rodů Habsburků, Jagellonců a Lucemburků
Slezský král Kazimír II. se roku 1478 oženil s Johanou, vnučkou českého krále Jiřího z Poděbrad, ale ovdověl už roku 1496. Avšak zplodil s ní dva syny, prince Fridricha a prince Václava II., které však také přežil. Po smrti své ženy Johany se již nikdy neoženil a veškerý svůj čas věnoval politice a vladaření. Vyhledával však také samotu na březích svých milovaných fryštátských rybníků, dodnes zčásti zachovalých. Sem unikal před přísnými pravidly dvorské etikety a povinnostmi slezského panovníka. V roce 1525, když už bylo králi Kazimírovi II. 75 let, sepsal na hradě Fryštát svou závěť, určil zde také za následníka svého jednoletého vnuka, prince Václava III. Adama, a hned ho zde i zasnoubil se stejně mladou Marií Pernštejnskou z Pardubic. Regentskou vládou po své smrti a až do doby Václavovy plnoletosti, pověřil zámožného moravského hejtmana Jana IV. z Pernštějna. O tři roky později, tedy v roce 1528 slezský král Kazimír II. umírá. Dožil se na tehdejší dobu neuvěřitelného věku 79 let a ve Slezsku vládl 68 let. Kazimír II. se tak řadí mezi 10 nejdéle vládnoucích panovníků na světě. Jeho hrob se však nikdy nenašel ani o něm není dochován žádný písemný záznam, protože knížecí archivy za svou dlouholetou existenci mnohokrát vyhořely. Je ale pravděpodobné, že chtěl být pochován ve svém milovaném rodišti na hradě Fryštát, což by znamenalo, že byl pochován v kryptě Jižní kaple zámeckého kostela. Ta však byla roku 1640 kompletně vyrabována Jiřím Krnovským a následně i švédskými a dánskými vojsky. Následnický panovník, slezský kníže Václav III. Adam měl po své matce Anně Hohenzollern vynikající aristokratický původ. V jeho rodokmenu byly královské panovnické dynastie Lucemburků, Jagellonců i Habsburků. Po své babičce Johaně, byl také potomkem krále Jiřího z Poděbrad. Své dětství prožil Václav na císařském dvoře ve Vídni a s Marií měli svatbu v Brně roku 1540. Za sídlo si vybrali dnes již zbořený hrad ve slezském Cieszynie, ale jejich manželství tam nebylo šťastné. Svou ženu Marii tam kníže Václav III. týral a před dvořany ji ponižoval, ale teprve až po přesídlení knížecího dvora z Cieszyna zpět na Fryštátský hrad v roce 1552, se jejich vztah o něco zlepšil.
Fryštátský hrad po renesanční přestavbě na zámek prováděné v letech 1511 - 1514
1550 - Fryštátský kníže Václav III. Adam
V 16. století, za panování jejich syna, slezského knížete Fridricha Kazimíra Fryštátského, byl Fryštátský hrad vybaven cennými uměleckými sbírkami, do zámeckých komnat nechal kníže Fridrich přivést i klece s exotickými papoušky a ve stájích dnešního Lottyhausu měl ustájené vzácné koně ze Španělska. Na Fryštátském hradě vedl opravdu velmi okázalé poměry a třešničkou na dortu byl trpaslík, kterého sem kníže Fridrich nechal přivést až z Itálie. Trpaslík se mohl jako jediný u knížecího dvora chovat drze až nezdvořile, knížecímu páru tykat a nahlas říkat věci, o kterých sice všichni dvořané věděli, ale nikdo by se je neodvážil říci nahlas. Fryštátský dvorní trpaslík byl také vyzvědačem a informátorem. Protože se na hradě mohl volně pohybovat, sledoval chování dvořanů, jejich intriky, zápletky a také poslouchal jejich rozhovory, které ještě za tepla donášel knížeti a kněžně. Měl ale také úlohu rozveselovače, takže svými komickými kousky bavil celý fryštátský knížecí dvůr. Zatímco se slezský kníže Fridrich Kazimír Fryštátský během dne věnoval svým povinnostem vladaře nebo se svými šlechtici jezdil do okolí hradu na oblíbený lov zvěře, jeho ženě, kněžně Kateřině, dělaly na Fryštátském hradě společnost dvorní dámy. Bez nich by kněžna Kateřina neudělala ani krok, protože se v jejich doprovodu skvěle reprezentovala. Dvorní dámy se s kněžnou věnovaly i nějakým ručním pracem, například vyšíváním deček nebo zdobením předmětů, a také se věnovaly hudbě, zpěvu, tanci a hraním míčových her. Vzdělávaly se historií Piastovského rodu, učily se cizím jazykům, dobrým mravům a dvorské etiketě. I kníže Fridrich byl neustále obklopený spoustou šlechticů, dvořanů a úředníků. Ti všichni taky potřebovali jíst, pít a nechávat si prát své honosné oděvy. Knížecí dvůr Fryštátského hradu proto potřeboval další a další služebnictvo. Od toho tady byl zámecký fraucimor vedený hofmistrem, na který však dohlížela kněžna Kateřina.
1550 - Kněžna Marie Pernštejnská
1560 - Podpis Jeho Milosti, slezského knížete Fridricha Kazimíra Fryštátského
- Královské svatební průvody na Zámeckém nádvoří Fryštátského hradu -
1514 - Velké Zámecké nádvoří již 500 let svýma velkýma očima sleduje Bílá věž jako Bílá paní Fryštátská
Až do roku 1511 bylo fryštátské náměstí oddělené od hradního nádvoří. Středem náměstí tekl potok Dubina, směřoval k hradu, kde tvořil vodní příkop lemující hradní opevnění. Mezi léty 1511 - 1514 slezský král Kazimír II. Fryštátský prováděl renesanční přestavbu gotického hradu v zámek. Zbořil jeho severní opevnění s příkopy, čímž hrad otevřel k náměstí a také vykoupil od měšťanů domy, které stály mezi hradem a náměstím. Tak zde vzniklo velké Zámecké nádvoří, jak ho vidíte ještě i po 500 letech. Nové nádvoří se ihned stalo centrem dění. Konaly se zde slavnosti, trhy, rytířské turnaje a zastavovaly zde královské průvody. Už v roce 1518 se zde ubytoval královský průvod polské královny Bony Sforzy, italské aristokratky z Milána, která se v Krakowě provdala za Jagellonského krále Zikmunda I. Na panovnickém dvoře, kde královna Bona vyrůstala, byl také zaměstnán světoznámý malíř, sochař, architekt a vědec, Leonardo da Vinci. Také jejich syn Zikmud II. roku 1543 přivedl na Fryštátský hrad svou novomanželku Alžbětu Habsburskou, která jela z Vídně do Krakowa v pozlaceném kočáře. Z Olomouce, kde průvod přenocoval, už jela do Fryštátu doprovázena 1500 člennou, bíle oděnou koňskou jízdou. Když průvod do Fryštátu dorazil, bylo tady vše připravené pro ubytování královny a jejího doprovodu. Všechny horní místnosti zámku se proměnily v jídelny a kdo se sem nevlezl, obsadil okolní měšťanské domy. Nejvzácnější koně byly ustájeny v hradních stájích Lottyhausu, ty ostatní na louce pod hradem. Roku 1567 do Fryštátu také přijel tříset členný svatební průvod kněžny Sidonie Sasko-Lauenburské, jedoucí až z dalekých Drážďan. Před Fryštátským hradem kněžnu přívítal slezský kníže Fridrich s chotí Kateřinou. Kníže seděl na svém koni oděném ve slavnostních, slezských, modrožlutých barvách a hlavu jeho koně také zdobila okázalá zlatá chocholka. Po slavnostním hodování a přespání, průvod pokračoval dál.
Fryštát - rezidence slezských panovníků
BÍLÁ PANÍ FRYŠTÁTSKÁ
Roku 1530 postavená Bílá věž je symbolem Fryštátu. Podle legendy byla v jejích přízemních komnatách umístěna do karantény Bílým morem nakažená, slezská kněžna Kateřina Fryštátská, rozená Lehnická, která zde roku 1569 přes všechnu péči ranhojičů zemřela a byla pohřbena. Po celou dobu jejího pobytu ve věži ji zde den co den navštěvoval kníže Fridrich s malou princeznou Kateřinkou, ale i oni se od ní morem nakazili a zemřeli. Od té doby je věž považována za hradní Bílou paní, protože připomíná postavu nemocné kněžny s vysokým čepcem, velkýma očima a bílým oděvem s knoflíky.
Také svatby slezských Piastovců byly okázalé a předem domluvené, jak to bylo u evropských panovnických rodů zvykem. Slezský kníže výhodným sňatkem získal vyšší politickou prestiž a další majetek. Jeho manželka, zejména šlo o princezny z panovnických rodů, byla již od dětství vychovávána s tím, že na osobní volbu manžela nemá příliš velký vliv. Jejím úkolem bylo dát knížeti potomka a zajistit tak pokračování dynastie. Láska manželů byla výhodou, ale neočekávala se. Výjimkou bylo manželství Hornoslezského knížete Fridricha Kazimíra Fryštátského s Dolnoslezskou princeznou Kateřinou Lehnickou. Zamilovali se do sebe již jako náctiletí a ve věku 22 let se na zámku ve slezské Lehnici vzali. Po velkolepé, několika týdenní oslavě, které se účastnilo více jak 2000 šlechticů včetně císaře Maxmiliána II. Habsburského, se svatební průvod vydal do Fryštátu. Na jaře roku 1564 průvod na fryštátském Zámeckém nádvoří vítali dvořané, šlechtici, rytíři, duchovní a konšelé spolu s davy obecného lidu. Na počest Kateřinina uvedení v jejím novém knížecím sídle, kníže Fridrich tady uspořádal velký rytířský turnaj. Jeho hlavní dominantou se stala za tím účelem postavená Piastovská věž s knížecím erbem, která je dnes známá spíše jako věž radniční. Mladý knížecí pár se stal symbolem a nadějí zachování panovnického rodu ve Slezsku a za své sídlo si vybrali Fryštátský hrad. Završením velkolepé svatby bylo v roce 1565 narození okouzlující princezny Kateřinky. Z lásky ke kněžně Kateřině, dal také kníže Fridrich postavit ve Fryštátě zcela nový, renesanční zámek Ráj, kam také plánoval přesídlit slezský panovnický dvůr, ale než tak učinil, šťastná knížecí rodina v letech 1569 - 1571 vymřela na Bílý mor a hrad Fryštát i se zámkem Ráj převzal císař Maxmilián II. Habsburský. Kněžna Kateřina byla i s teprve 7 letou princeznou pochována v kryptě fryštátského zámeckého kostela, ale kníže Fridrich Kazimír, umírajíc na cestě do Prahy, byl pohřben v Pardubicích po boku své matky, kněžny Marie.
Více se o Fryštátském hradu a jeho slezských knížatech dozvíš putováním fryštátským Zámeckým nádvořím kliknutím na odkaz zde.
FRYŠTÁTSKÝ RYTÍŘ
Slezský kníže Fridrich Kazimír Fryštátský dal dnešní radniční věž postavit, aby na jaře roku 1564 byla slavnostní ozdobou nádvoří, které vítalo ve Fryštátě svou novou paní - kněžnu Kateřinu. K této příležitosti se zde konal velký rytířský turnaj, kterého se kníže s radostí účastnil také jako soutěžící. Kníže Fridrich roku 1571 tragicky zahynul a turnaj je poslední nám známý, který se zde konal. Věž však stojí dodnes a jako udatný rytíř dohlíží na dění na nádvoří.
Zámek Ráj postavil slezský kníže Fridrich jako pomník lásky ke své ženě Kateřině. Ta však předčasně zemřela a kníže se sem nikdy nepřestěhoval
Fridrich Kazimír Fryštátský, poslední slezský kníže panující z území dnešní České republiky
Zámek Ráj spojuje se zámkem Fryštát tajná chodba, objevená v 19. století. Zámek Ráj byl zbořen roku 1980. Zůstal po něm jen park, sklepení a tajná chodba
- Památky Piastovského hradu z 13. až 16. století -
Hrad Fryštát v Karviné, sídlo slezských panovníků
13. - 14. století - Původně gotický Hodovní sál
14. - 15. století - Rezidenční schodiště
13. - 14. století - dolní komnaty zámku
14. století - Vězeňská cela
16. století - Renesanční mázhaus
16. století - Komnata Bílé věže
14. - 15. století - Konírna v Lottyhausu
15. století - Severní kaple
15. století - Kuchyňské sklepení
- PROHLÍDKY PŮVODNÍCH ČÁSTÍ PANOVNICKÉHO HRADU A VÝSTAVNÍCH PROSTOR VE FRYŠTÁTĚ -
Nejstarší části Fryštátského zámku - gotická komnata, bývalá zbrojnice s vězeňskou celou a bývalá černá kuchyně se sklepem, pocházejí ze 13. až 15. století. Byly proměněny ve výstavní prostory a lze si je zdarma prohlédnout v rámci čekání na prohlídku hlavních zámeckých komnat. Žádejte Pátou, neboli Výstavní trasu (Zámecká galerie). Také bývalá hradní konírna z přelomu 14. a 15. století dnes slouží jako výstavní prostory. Žádejte Třetí prohlídkovou trasu (Národní galerie Praha). Zámeckou kapli s věží si lze prohlédnout v rámci Čtvrté prohlídkové trasy nebo nezávisle návštěvou zámeckého kostela. Fryštátské sklepní pivovarské chodby v podzemí sloužily pro přepravu surovin k vaření piva a byly naposledy zkoumány roku 1866, ale průzkum hned na počátku přerušila pruská okupace Fryštátu. Dodnes stále čekají na své znovuobjevení a zpřístupnění. Fryštátské hradby byly zmapovány v letech 2017-2019 v rámci historického výzkumu hradu Fryštát.
Palác kněžny Sasko-Lauenburské se stájemi. Dům na Zámeckém nádvoří nabízí literární a hudební sbírky polského umění. Stáje jsou momentálně zavřené
Národní galerie se nachází v Piastovské konírně Lottyhausu a vystavuje umělecké sbírky s hornickou tématikou
Zámecká galerie v bývalých komnatách, zbrojnici a kuchyni, vystavuje díla karvinského umělce Jindřicha Wiegluse
Městská galerie je na Zámeckém nádvoří a nabízí ke shlédnutí výstavy slezských umělců
Museum Slezského zemského archivu se nachází za bývalou Horní bránou. Pořádá tématické výstavy z historie regionu a uchovává cenné listiny slezských panovníků
- Středověké krčmy, hostince a šenky na Zámeckém nádvoří -
Na Zámeckém nádvoří a v jeho uličkách najdete na dvě desítky gastro zařízení, které jsou vzájemně propojeny podzemními sklepními chodbami, ve středověku sloužícími pro přepravu surovin k vaření piva. Dnešní šenky jsou v Právovárečných domech s původní arkádovou gotickou klenbou, které pocházejí z přelomu 14. a 15. století.
Zájezdní hostinec pochází z 19. století, ale stojí v místě původního, kde se od 14. století ubytovávali Fryštátem projíždějící kupci. Bylo zde parkoviště pro kupecké povozy a stáje pro jejich koně
Radniční hostinec má svou historii sahající do roku 1447. Bylo zde sídlo Zámeckého pivovaru a šenk. V červnu roku 1574 se zde ubytoval francouzský král Jindřich III. se svou družinou. Radniční dvůr sloužil k ustájení koní
Zámecký pivovar má hostinec s tanečním sálem z 19. století a také renesanční sladovnu ze 16. století, kde je dnes legendární šenk Na Bečkách. Naproti pivovaru jsou původně pivovarské, později Larischovy stáje
Rytířský šenk byl otevřen v roce 1564. Jeho prvním majitelem byl rytíř Jiří Rocnar z Rocnova. Každoročně se zde scházeli rytíři k oslavě výročí svého pasování. Dvůr sloužil k ustájení jejich koní
Slezská kuchyně je velmi oblíbená ve střední Evropě. Setkáte se s ní hlavně v Německém Slezsku, polském Dolní Slezsku v okolí Wroclawi a v Českém Slezsku, v okolí Karviné a Jablunkova. Typické slezské pokrmy, které byly převzaté i do okolních regionů jsou: Kyselo, bramboračka a hřibová polévka, Bramborový salát, bramborová placka, bramborový knedlík, masová roláda, červené zelí, karbanátek a tlačenka, makový závin, drobenkový koláč a oblíbené slezské smažené tvarohové chlebíčky, které se připravují ze dvou krajíců bílé veky slepené k sobě tvarohovou pomazánkou s vanilkovým cukrem. Slepený chlebíček lehce namočíme v mléce s rozmíchaným vajíčkem a obalíme ve strouhance. Takto připravený chlebíček osmažíme z obou stran do zlatova v rozpáleném tuku, necháme okapat a ještě horký vyválíme v cukru. Je to slezská kalorická bomba, ale zároveň také vynikající laskomina, která se prodávala v karvinských bufetech ještě v 90. letech 20. století. Žádné slezské hlavní jídlo se neobejde bez kompotu. Typické pro Slezsko jsou také masové omáčky se sušeným ovocem. Slezským národním pokrmem je však guláš zvaný Bigos. Původně Jagellonské polsko-litevské jídlo přinesla do Slezska knížecí rodina fryštátských Piastovců. Kníže Kazimír II. jím hostil své šlechtice, když se vrátili na hrad ze společného lovu v okolních lesích. Netrvalo dlouho a z původního receptu se vyvinula slezská Piastovská verze Bigosu. Na 3 lžících sádla orestujeme 1 cibuli a 0,5kg vepřového masa. Zaprášíme 2 lžičkami mleté papriky a po chvilce opékání zalijeme 0,1l červeným vínem, je-li potřeba, i trochou vody na dušení. Okořeníme solí, pepřem, 2 bobkovými listy a pod pokličkou dusíme do poloměkka. Přidáme 0,5kg nakrájeného uzeného bůčku, 0,5kg kysaného zelí a dále dusíme do měkka. Nakonec přidáme nakrájenou klobásu, 0,1kg sušených švestek a 0,5kg povařeného a scezeného hlávkového zelí a ještě krátce povaříme s 1 lžičkou majoránky. Slezský guláš Bigos byl velmi oblíbeným jídlem u fryštátského hodovního stolu a stejně jako slezští panovníci, si ho můžete vychutnat i vy ve své jídelně nebo v některé fryštátské restauraci.
V letech 2017 - 2019 byl prováděn historický výzkum zapomenuté panovnické historie zámku Fryštát za účelem znovu zveřejnění významu Fryštátu coby sídla slezských panovníků. Aby se opět nezapomnělo, je potřeba Fryštát chránit jako národní kulturní památku s historickým významem pro Slezsko a také zapsat Fryštát na seznam světového kulturního dědictví UNESCO s významem na evropský slezský národ, slezskou kulturu a historii.
1. Kde najdu zámeckou rezidenci Fryštát?
Zámecká rezidence Fryštát je od druhé poloviny 13. století stále na svém místě. Nachází se v evropském Slezsku, v Moravskoslezském kraji, na jižním okraji města Karviné. Co by kamenem dohodil z hlavního nádraží Karviná, nebo přímo na cyklostezce podél řeky Olše.
2. Na co mě zámecká rezidence Fryštát naláká k návštěvě?
V každém jejím koutě je kus slezské historie. Sídlil zde slezský panovnický rod Piastovců a další panovnickou sídelní rezidenci najdeš až ve Vídni, Krakowě nebo v Praze. Klenotem Fryštátu je především nádherné Velké zámecké nádvoří se zámkem, Lottyhausem, Piastovskou věží, Vídeňskou kašnou, Zlatou uličkou a měšťanskými domy s Radnicí. Najdeš tady taky Zámecký pivovar se středověkým výčepem. Do slezského středověku tě přenese Zámecká kaple s Bílou věží, která už 500 let představuje zdejší Bílou paní Fryštátskou. Uvítá tě také pobočka Národní galerie Praha, Státní okresní archiv nebo Knihovna Umění v Paláci kněžny Sasko-Lauenburské. Na Radnici najdeš korunovanou podobu slezského krále a také knížecí erb jeho rodu. O tvůj žaludek se postará některé z více než 20ti gastro zařízení. Některé z nich se o žaludek zdejších návštěvníků stará již více než 500 let. V Podhradí tě okouzlí Zámecký park s oborou, loděnicí a mnoha atrakcemi. Slezskou zámeckou rezidenci Fryštát denně navštíví několik set návštěvníků z okolí i ze zahraničí. Přidej se k nim. Stačí přijet.
3. Kde najdu fryštátského rytíře Václava?
Oblíbený rytíř Václav je maskotem zámecké rezidence Fryštát. Najdeš ho v Zámecké kapli. Odpočívá zde již od roku 1577. Před tímto rokem byl maršálkem Piastovského vévodského dvora, po tomto roce jeho jedinou zdejší prací je provázet turisty po zámecké rezidenci.