Slezský knížecí HRAD FRYŠTÁT v Karviné
JEDNO Z NEJKRÁSNĚJŠÍCH A NEJZACHOVALEJŠÍCH SLEZSKÝCH PANOVNICKÝCH SÍDEL, JEDINÉ V ČESKÉ REPUBLICE
KARVINÁ - FRYŠTÁT, slezská knížecí rezidence Piastovců
Roku 906 n.l. se rozpadla Velkomoravská říše a její slezské území začali obsazovat slezsko-germánské kmeny vedené knížaty, které podél vodního toku Odra/Olše budovali svá městská hradiště. Když germánský kníže se svou družinou přijel až k místu dnešního Darkova, uviděl na břehu řeky krásnou mladou dívku jménem Olga a hned se do ní zamiloval. Později mu Olga porodila krásného syna a dala mu jméno Fridrich. Když se o tom germánský kníže dozvěděl, odjel ze svého hradiště za Olgou a syna jí vzal, protože sám neměl dědice. Zrazená Olga velmi truchlila a když přišla povodeň, skočila do řeky a už ji nikdy nikdo nespatřil. Když její syn vyrostl, stal se germánským knížetem. Jeho dvořané mu pověděli o jeho skutečné matce Olze a tak se svou družinou odjel do míst, kde žila. V místě dnešního Starého Města dal postavit své nové hradiště, které nazval po sobě: Fridrichovo město (Fri-stadt) a řeku, na jejímž břehu nové hradiště postavil, pojmenoval po své skutečné matce Olze. Od té doby uplynulo mnoho let a germánská hradiště postupně zabírala vojska slezských knížat z rodu Piastovců. Od roku 1282 Slezsku z města Opolí pevnou rukou vládl kníže Mečislav, ale jeho žena se svými dvorními dámami od něj utekla do Fryštátu, kde ještě žili Fridrichovi potomci, a požádala je o ochranu. Jenže slezský kníže Mečislav se rozzuřil, dal dohromady početné vojsko a vyjel do Fryštátu pro svou ženu. Fryštát svými vojsky obklíčil a spálil, germánské vojáky pobil a zabil také Fridrichovi potomky. Když kníže svou ženu získal zpět, oba svého počínání začali litovat. O kus dál proti proudu řeky, v místě kde na skalní vyvýšenině rostla mohutná lípa v jejíž koruně měla své hnízdo slezská orlice, dali postavit nový hrad a založili kolem něj nové město Fryštát, dnešní Karvinou. Piastovci věřili, že tam, kde hnízdí slezská orlice, je nejlepší místo pro založení nového slezského města. Fryštátský hrad se stal jejich dalším novým domovem a na důkaz usmíření knížete s kněžnou, se jim tady narodila krásná dcera Viola, která se roku 1305 stala českou královnou. Zámek Fryštát v Karviné plnil roli rezidenčního sídla Piastovců až do roku 1571. Knížata sídlící ve Fryštátě patřila mezi nejvýznamnější ve Slezsku a také zastupovala císaře a krále pro České království. Fryštát je ale především rodištěm a sídlem velikého knížete Kazimíra II. Fryštátského (1449 - 1528), považovaného za slezského krále, jehož korunovanou podobu najdete nad vchodem do radnice a jeho korunovanou pečeť uchovává karvinské muzeum Státního okresního archivu. Jeho doba vlády 62-68 let ho řadí mezi 10 nejdéle vládnoucích panovníků na světě. Na přelomu let 1563/64 došlo sňatkem jeho pravnuka, knížete Fridricha Kazimíra Fryštátského s kněžnou Kateřinou Lehnickou, ke spojení posledních rodových větví Piastovců Horního a Dolního Slezska se sídlem na hradě Fryštát. Celá knížecí rodina však tragicky vymřela a po vymření těchto posledních Fryštátských Piastovců držel hrad v letech 1571 - 1573 císař Maxmilián II. Habsburský jako své královské léno. Poté až do roku 1945 byl Fryštát sídlem nejvýznamnějších slezských šlechtických rodů.
- Středověk na slezském knížecím dvoře hradu Fryštát -
Na konci 13. století na hradě Fryštát přechodně pobýval jeho zkladatel, slezský kníže Mečislav III. a snad tady se mu také narodila dcera, budoucí česká královna Viola Alžběta. Hrad měl spíše charakter strážní tvrze, střežící obchodní stezky, protože Fryštát byl křižovatkou obchodních i královských cest, které spojovaly Prahu s Krakowem a také Vídeň a Budapešť s Warszawou a Berlínem. Ve 14. století zde po delší dobu sídlil slezský kníže Přemysl I., který tady potřeboval mít četnější služebnictvo a proto hrad rozšířil rukou dílny gotického architekta Petra Parléře. Hrad byl ale temný, chladný a zapáchal, protože hygiena služebnictva ani panstva nebyla samozřejmostí. Vybavení gotického hradu bylo skromné. V komnatách byly jen lavice, sedátka, stůl a truhla, louče, drátěné koše s dřevem na vytápění, v lepším případě kamna. Nejluxusnějším nábytkem byla ručně vyřezávaná postel, kterou měl jen knížecí pár. V hodovním sále byl velký hodovní stůl a jídelní servis. Před komnatami stáli pážata a na chodbách hradu hlídkovali zbrojnoši. Všude byla sláma s hmyzem a hlodavci, a na dvoře se páslo stádo koní a dobytka. Situace se zlepšila až s příchodem kněžny Eufemie Mazovské v 15. století, která na hrad přestěhovala celý knížecí dvůr a zavedla zde přísnou dvorskou etiketu. Fryštátský hrad rozšířila do dnešního půdorysu a ten se záhy stal prvořadým sídlem Slezského knížectví.
Na přelomu 15. a 16., století zde byl dvůr velikého slezského knížete Kazimíra II. Fryštátského a hrad byl jeho reprezentativní rezidencí. Pravděpodobně na fryštátském hradě 21./22. července 1471 na jednu nebo více nocí kníže ubytoval hlavní část slavné, desetitisícové družiny českého krále Vladislava II. Jagellonského na cestě z Krakowa do Prahy, kterého se Kazimír účastnil a krále osobně doprovázel. Král mířil na svou korunovaci a je dost možné, že na jeho počest zde kníže Kazimír uspořádal rytířský turnaj, kterých byl kníže vášnivým pořadatelem a také účastníkem. Hostem na hradě byl i polský král Zikmund Jagellonský, bratr českého krále Vladislava, kterým oběma byl Kazimír II. starším krstným bratrem a byl Zikmundovým nejlepším přítelem. Zikmundovy časté návštěvy na hradě se však měnily v neřízené hodování a pití vína. Jednou v opilosti polský král poničil vybavení hodovního sálu, ale obratem po vystřízlivění vzniklé škody Kazimírovi uhradil. Horší to bylo na jaře roku 1511. V noci z 16. na 17. dubna se řádění obou panovníků vymklo z kontroly a z neznámé příčiny zde vzplál oheň, který se rychle šířil, takže dřevěné části hradu shořely a požár se přenesl i na okolní domy. Roku 1514 byly škody opraveny a celá fryštátská rezidence se zablýskla v novém renesančním kabátě. Krom těchto povyražení, byl jinak každodenní rytmus knížecí rodiny na hradě celkem fádní. Vstávalo se za rozbřesku a po alespoň nějaké hygieně se šlo do kostela na ranní mši. Po ní se rodina sešla v hodovním sále, kde za stůl zasedl kníže se syny a nejvyššími úředníky. Odděleně od nich u druhého stolu seděla kněžna s dcerami a dvorními dámami. Konzumace jídla ve vlastní komnatě byla zakázaná a považovala se za hrubou urážku knížecího dvora. Po snídani, která byla kolem 10. hodiny, jel kníže na lov, nebo odjel na vícedenní kontrolní jízdu knížectvím a také se věnoval vladaření. Na hradě jednal se slezskou šlechtou, městskými konšely a také s duchovními a sepisoval důležité listiny. V roce 1525, když bylo knížeti Kazimírovi II. už 75 let, sepsal na hradě svou závěť, určil zde také za svého následníka jednoletého vnuka Václava III. Adama, a hned ho zde i zasnoubil se stejně mladou Marií Pernštejnskou z Pardubic. Svatbu měli v Brně roku 1540, za sídlo si vybrali hrad v Těšíně, ale jejich manželství nebylo šťastné. Kníže Václav Marii před dvořany ponižoval když jí odpíral výhody plynoucí z jejího postavení panovnice a teprve až po přesídlení manželů z Těšína na Fryštátský hrad v roce 1552, se jejich vztah o něco zlepšil.
V 16. století, za panování jejich syna, slezského knížete Fridricha Kazimíra Fryštátského, byl Fryštátský hrad vybaven cennými uměleckými sbírkami a do zámeckých komnat nechal kníže přivést i klece s exotickými papoušky a ve stájích měl ustájené vzácné koně ze Španělska. Na hradě vedl opravdu okázalé poměry a třešničkou na dortu byl trpaslík, kterého kníže nechal přivést až z Itálie. Během dne, zatímco se kníže Fridrich Kazimír věnoval svým povinnostem, jeho ženě, kněžně Kateřině, dělaly společnost dvorní dámy. Bez nich by kněžna neudělala ani krok, neboť se v jejich doprovodu skvěle reprezentovala. Dvorní dámy se s kněžnou věnovaly i nějakým ručním pracem, například vyšíváním deček a zdobením předmětů, nebo také hudbě, zpěvu, tanci a hraním míčových her. Vzdělávaly se historií rodu, učily se cizím jazykům, dobrým mravům a dvorské etiketě. I kníže byl neustále obklopený spoustou dvořanů a úředníků, kteří také potřebovali jíst, pít a nechávat si prát své honosné oděvy. To na hradě vyžadovalo další a další služebnictvo. Od toho tady byl zámecký fraucimor vedený hofmistrem, na který dohlížela kněžna.
Vyobrazení podoby zámku Fryštát v Karviné před rokem 1791 se nedochovalo, ale na základě dochovaných částí hradu vznikly v letech 2017 - 2019 tyto rekonstrukce:
- Královské svatební průvody na Fryštátském Zámeckém nádvoří -
Až do roku 1511 bylo fryštátské náměstí oddělené od hradního nádvoří. Středem náměstí tekl potok Dubina, směřoval k hradu, kde tvořil vodní příkop lemující hradní opevnění. Mezi léty 1511 - 1514 slezský kníže Kazimír II. Fryštátský prováděl renesanční přestavbu gotického hradu v zámek. Zbořil severní opevnění s příkopy, čímž hrad otevřel k náměstí a vykoupil od měšťanů domy, které stály mezi hradem a náměstím. Tak zde vzniklo Velké zámecké nádvoří, jak ho vidíte ještě i po 500 letech. V rámci Českého království bylo Slezsko vždy tou progresivnější zemí, takže renesanční vzhled Fryštátu a panovnické sídlo zbavené opevnění bylo revoluční novinkou. Nové nádvoří se ihned stalo centrem dění. Konaly se zde slavnosti, trhy, rytířské turnaje a zastavovaly zde královské průvody. Už v roce 1518 se zde ubytoval královský průvod polské královny Bony Sforzy, italské aristokratky z Milána, která se v Krakowě provdala za Jagellonského krále Zikmunda I. Také králův syn, Zikmud II. roku 1543 přivedl do Fryštátu svou novomanželku, Alžbětu Habsburskou, která z Vídně, se zastávkou v Olomouci, jela v pozlaceném kočáře do Krakowa, doprovázena 1500 člennou koňskou jízdou. Když průvod přijel do Fryštátu, bylo už vše připravené pro ubytování královny a jejího doprovodu. Všechny horní místnosti hradu se proměnily v jídelny a kdo se sem nevlezl, obsadil okolní měšťanské domy. Nejvzácnější koně byly ustájeny v knížecích stájích Lottyhausu, ty ostatní na louce pod hradem.
Svatby slezských Piastovců byly předem domluvené, jak to bylo u evropských panovnických rodů zvykem. Kníže výhodným sňatkem získal vyšší politickou prestiž a další majetek. Jeho manželka, zejména šlo o princezny z královských rodů, byla již takto vychována a na osobní volbu manžela neměla příliš velký vliv. Jejím úkolem bylo dát knížeti potomka a zajistit tak pokračování dynastie. Láska manželů byla výhodou, ale neočekávala se. Výjimkou bylo manželství Hornoslezského knížete Fridricha Kazimíra Fryštátského s Dolnoslezskou princeznou Kateřinou Lehnickou. Zamilovali se již jako náctiletí a ve věku 22 let se na zámku v Lehnici vzali. Po několika týdenní oslavě, které se účastnilo více jak 2000 šlechticů včetně císaře Maxmiliána II. Habsburského, se svatební průvod vydal do Fryštátu. Na jaře roku 1564 průvod na Zámeckém nádvoří vítali dvořané, šlechticové, rytíři, duchovní a konšelé spolu s davy obecného lidu. Na počest Kateřinina uvedení v jejím novém knížecím sídle, kníže Fridrich tady uspořádal velký rytířský turnaj, jehož hlavní dominantou se stala za tím účelem postavená Piastovská věž s knížecím erbem, která je dnes známá spíše jako věž radniční. Mladý knížecí pár se stal symbolem a nadějí zachování panovnického rodu ve Slezsku a za své sídlo si vybrali Fryštátský hrad. Završením velkolepé svatby bylo v roce 1565 narození okouzlující princezny Kateřinky. Z lásky ke kněžně Kateřině, dal také kníže Fridrich postavit ve Fryštátě zcela nový, renesanční zámek Ráj, kam plánovali přesídlit, ale než tak učinili, šťastná knížecí rodina v letech 1569 - 1571 vymřela na bílý mor a hrad Fryštát i se zámkem Ráj převzal císař Maxmilián II. Habsburský. Kněžna Kateřina byla i s teprve 7 letou princeznou pochována v kryptě zámeckého kostela, kterému i s hradem Fryštátem vévodí Bílá věž, ale kníže Fridrich Kazimír, umírajíc na cestě do Prahy, byl pohřben v Pardubicích po boku své matky Marie. Jeho pomníkem však ve Fryštátě zůstává Piastovská radniční věž, připomínající zdejší rytířské turnaje, které kníže velice miloval. Více o hradu a jeho knížatech najdeš zde.
- Památky Piastovského hradu z 13. až 16. století na zámku Fryštát -
- PROHLÍDKY PŮVODNÍCH ČÁSTÍ FEUDÁLNÍHO HRADU A VÝSTAVNÍCH PROSTOR VE FRYŠTÁTĚ -
Nejstarší části Fryštátského zámku - gotická komnata, bývalá zbrojnice s vězeňskou celou a bývalá černá kuchyně se sklepem, pocházejí ze 13. až 15. století. Byly proměněny ve výstavní prostory a lze si je zdarma prohlédnout v rámci čekání na prohlídku hlavních zámeckých komnat. Žádejte Pátou, neboli Výstavní trasu (Zámecká galerie). Také bývalá hradní konírna z přelomu 14. a 15. století dnes slouží jako výstavní prostory. Žádejte Třetí prohlídkovou trasu (Národní galerie Praha). Zámeckou kapli s věží si lze prohlédnout v rámci Čtvrté prohlídkové trasy nebo nezávisle návštěvou zámeckého kostela. Fryštátské sklepní spojovací chodby v podzemí sloužily pro přepravu surovin k vaření piva a byly naposledy zkoumány roku 1866, ale průzkum hned na počátku přerušila pruská okupace Fryštátu. Dodnes stále čekají na své znovuobjevení a zpřístupnění. Fryštátské hradby byly zmapovány v letech 2017-2019 v rámci historického výzkumu hradu Fryštát v Karviné.
- Fryštátské středověké hostince a šenky -
28. říjen 1138 - Den založení Slezského knížectví a státní svátek v České republice
Prvním slezským knížetem a zakladatelem slezské panovnické dynastie Piastovců byl kníže Vladislav II. (1105 - 1159/63), syn krále Boleslava III. a kněžny Zbyslavy. Od roku 1327 bylo Slezsko součástí Českého království jako autonomní země s vlastním panovníkem, biskupstvím a tribunálem. Potomci knížete Vladislava II. vymřeli v Karviné - Fryštátě roku 1571.
Zámek Fryštát, v letech 1282 - 1571 rezidenční sídlo Slezského knížectví
V letech 2017 - 2019 byl prováděn historický výzkum zapomenuté panovnické historie zámku Fryštát v Karviné, za účelem znovu zveřejnění významu Fryštátu coby sídla slezských panovníků. Aby se opět nezapomnělo, je potřeba Fryštát chránit jako národní kulturní památku s historickým významem pro Českou republiku a také zapsat Fryštát na seznam světového kulturního dědictví UNESCO s významem na evropský slezský národ, slezskou kulturu a historii.
1. Kde najdu zámeckou rezidenci Fryštát?
Zámecká rezidence Fryštát je od druhé poloviny 13. století stále na svém místě. Nachází se v evropském Slezsku, v Moravskoslezském kraji, na jižním okraji města Karviné. Co by kamenem dohodil z hlavního nádraží Karviná, nebo přímo na cyklostezce podél řeky Olše.
2. Na co mě zámecká rezidence Fryštát naláká k návštěvě?
V každém jejím koutě je kus slezské historie. Sídlil zde slezský panovnický rod Piastovců a další panovnickou sídelní rezidenci najdeš až ve Vídni, Krakowě nebo v Praze. Klenotem Fryštátu je především nádherné Velké zámecké nádvoří se zámkem, Lottyhausem, Piastovskou věží, Vídeňskou kašnou, Zlatou uličkou a měšťanskými domy s Radnicí. Najdeš tady taky Zámecký pivovar se středověkým výčepem. Do slezského středověku tě přenese Zámecká kaple s Bílou věží, která už 500 let představuje zdejší Bílou paní Fryštátskou. Uvítá tě také pobočka Národní galerie Praha, Státní okresní archiv nebo Knihovna Umění v Zámeckém domě. Na Radnici najdeš korunovanou podobu slezského krále a také knížecí erb jeho rodu. O tvůj žaludek se postará některé z více než 20ti gastro zařízení. Některé z nich se o žaludek zdejších návštěvníků stará již více než 500 let. V Podhradí tě okouzlí Zámecký park s oborou, loděnicí a mnoha atrakcemi. Slezskou zámeckou rezidenci Fryštát denně navštíví několik set návštěvníků z okolí i ze zahraničí. Přidej se k nim. Stačí přijet.
3. Kde najdu fryštátského rytíře Václava?
Oblíbený rytíř Václav je maskotem zámecké rezidence Fryštát. Najdeš ho v Zámecké kapli. Odpočívá zde již od roku 1577. Před tímto rokem byl maršálkem Piastovského knížecího dvora, po tomto roce jeho jedinou zdejší prací je provázet turisty po zámecké rezidenci.