18. únor 2027 - 700 let slezského Fryštátu v Českých zemích

18. únor 1327 Opava: "Můj Otče, chci se stát tvým mužem", řekl Hornoslezský kníže Kazimír I. Piast svému novému pánu, českému králi Janu Lucemburskému. Poté kníže před králem poklekl, složil meč na zem a chytil se krále za ruce, jako projev bezbrannosti. "Vstaň můj Synu", odpověděl král knížeti a políbil ho na rty polibkem míru. Kníže Kazimír I. Piast tímto gestem převedl svou zemi z polské koruny pod korunu českou. Králi slíbil věrnost, radu a vojenskou pomoc v případě válek. Král zase knížeti slíbil trvalou ochranu. 24. února 1327 byla sepsána Lenní smlouva, kde král potvrzuje autonomii Slezska s jeho svrchovaným panovníkem, soudním tribunálem a biskupstvím. Kníže zase potvrzuje králův nárok na Slezsko v případě vymření slezské panovnické dynastie Piastovců, což se stalo až o 300 let později. Žádný z českých králů se tedy do té doby nestal svrchovaným panovníkem Slezska. Lenní smlouva byla notářsky stvrzena 30. srpna 1386 ve Fryštátě. Předáním slezského praporu králi, byl celý slavnostní akt ukončen.

Z historické Hornoslezské země se na území České republiky nacházejí už jen okresy Slezská Ostrava, Hlučín, Frýdek, Těšín, Jablunkov a Karviná s historickým hornoslezským rezidenčním loveckým zámkem Fryštát.

Česká královská země Vévodství Horní Slezsko

LOVECKÝ ZÁMEK FRYŠTÁT

Historie panovnického dvora ve Fryštátě a vláda Hornoslezských Piastovců s Českými králi

Stránka je v rekonstrukci, aktualizují se texty s obrázky, které se můžou během vaší návštěvy změnit. Hotovo bude nejpozději v prosinci 2025. Děkujeme za pochopení. Administrátor webové stránky www.frystat-karvina.cz

Legendou okořeněné založení Fryštátu po roce 906

a spolupráce hornoslezských Piastovců s českými Přemyslovci do roku 1316

Založení Fryštátu se spojuje se slezskými germány, původním slezským kmenem Silingů, kteří po roce 906 n.l., kdy se rozpadla Velkomoravská říše a zanikla i moravská panovnická dynastie Mojmírovců, jejíž nástupnickými dynastiemi se na dosavadním Velkomoravském území stali čeští Přemyslovci a polští Piastovci, obsadili uvolněné slezské území a zakládali v něm podél vodního toku Odra/Olše svá hradiště. O vzniku Fryštátu hovoří tato staroslezská legenda: Silingský kníže Fridrich, když byl se svou družinou na lovecké výpravě, potkal v místě dnešního Darkova, u řeky koupající se mladou a krásnou dívku s velmi hustými vlasy. Zamiloval se do ní a zplodil s ní dítě. Kousek od místa, kde se prvně potkali, v místě dnešního Starého Města pak Silingský kníže Fridrich založil hradiště, které pojmenoval po sobě: Fridrichovo město, nebo-li Fri-Stadt, a řeku pojmenoval po darkovské dívce Olze. Syna jí však vzal a odvezl si ho jako dědice na svůj hrad, který měl na hoře Sléza. Zrazená Olga v Darkově naplakala slané jezero a když přišla povodeň, skočila do řeky a už jí nikdy nikdo neviděl. Dál se o Fryštátu zmiňuje fryštátský historik Julius Bayer ve své knize Pamětihodnosti města Fryštátu, kde uvádí velký rozvoj Fryštátu za vlády polského krále Měška Lamberta II. Piasta. Ten vládl v letech 1025 - 1034 a skutečně se zasloužil o prudký rozvoj svého království.

Jeden z potomků krále Lamberta II., kníže Vladislav II. Piast, se od polského království odtrhl a 28. října roku 1138 vyčlenil pro sebe Slezské knížectví. Jeho synové Boleslav Piast Lehnický a Mečislav Piast Ratibořský, Slezské knížectví rozdělili na Dolní a Horní. Za vlády jednoho z Mečislavových potomků, Hornoslezského knížete Vladislava II. Piasta Opolského, docházelo ve spolupráci s českým králem Přemyslem Otakarem II. Přemyslovcem, k zakládání nových slezských měst a k transformaci původních Silingských hradišť na města. Fryštát dostal název Freistadt Orientale a jak uvádí Julius Bayer, roku 1267, pravděpodobně nejdříve v roce 1269, se ve Fryštátě postavila první křesťanská kaple, kterou od 18. století nahrazuje kaple Andělů strážných ve Starém Městě. Vladislavův syn Mečislav III. Piast Opolský (vládl 1282-1316) pak podle knihy Rozmanitosti od profesora Peterky provedl na Fryštát vojenský útok za těchto okolností: Začátek Mečislavovy vlády byl ovlivněn jeho despotickou povahou. Nebyl krutý, ale jednal příliš pevně a to i ke své rodině. Z Měčislavova knížecího sídla v Opole proto utekla jeho žena, kněžna Gřimyslava, a spolu se svými dvorními dámami se ukryla ve Fryštátě, ve kterém jako mocný pán stále sídlil potomek Silingského knížete Fridricha. Kníže Mečislav III. však dal dohromady početné vojsko a vyjel s ním do Fryštátu pro svou ženu. Fryštát svými vojsky obklíčil, Silingského knížete a jeho vojsko pobil a Fryštát zapálil. Když kníže Mečislav III. svou ženu vybojoval zpět a uviděl za sebou poničené a spálené město, odjel na svém koni o kus dál proti proudu řeky Olzy do míst, kde na nevysokém, ale rozlehlém skalním návrší u obce Ráj našel vhodné místo pro stavbu nového Fryštátu (dnešní Karviná). Nový Fryštát měl být především chráněn před častými povodněmi, a právě tady na tomto místě dal také kníže Mečislav III. postavit svůj lovecký zámek s kaplí, který pak navštěvoval během svých loveckých výprav.

Historici tvrdí, že na jednom ze stavebních dílů zámeckého kostela byl nalezen letopočet 1288, to odpovídá vládě Mečislava III. a skutečně roku 1305 je nový Fryštát písemně zmiňován jako již významné město Freistadt in Roy. A pravděpodobně tady na Fryštátském zámku se usmířeným knížecím manželům, během jejich zdejšího delšího dočasného pobytu kolem roku 1290, narodila slezská princezna Viola. Porod byl pravděpodobně těžký a kněžna Gřimyslava nejspíše po porodu zemřela. Během své vlády kníže Mečislav III. podporoval politickou spolupráci s českým králem Václavem II. Přemyslovcem, pro kterého sehrál klíčovou úlohu k udržení polské koruny. Jako záruku další vzájemné politické přízně, roku 1305 stvrdili oba panovníci toto svatbou svých potomků, slezské princezny Violy s českým princem Václavem III. Jejich manželství však trvalo jen rok. Čerstvě korunovaný český král Václav III. Přemyslovec byl roku 1306 v Olomouci zavražděn, a protože teprve 16ti letí manželé nestihli zplodit potomka, český královský rod Přemyslovců zanikl. Kníže Mečislav III. se tak stáhl z evropské politické scény a až do své smrti v roce 1316 se věnoval rozvoji Horního Slezska. Kníže Mečislav III. Piast roku 1290 založil Těšínsko-Fryštátskou rodovou větev slezských Piastovců, která až do roku 1528 dominovala vládě nad celým Slezskem. Kníže v tom roce přesídlil z Opole do Těšína, ale Fryštátský zámek nadále využíval při loveckých výpravách jako své lovecké sídlo. Tak začala éra Slezské zámecké rezidence Fryštát.

Podle legendy knížete na Rájecké návrší přivedla slezská orlice, která si v koruně mohutné lípy, která zde rostla, budovala své hnízdo. Piastovci totiž věřili, že tam, kde si slezská orlice postaví své hnízdo, je to nejlepší místo pro založení nového panovnického sídla, kterých v celém Slezsku měli na dvacet. Nový Fryštát plnil roli rezidenčního sídla slezských Piastovců až do roku 1571. Dodnes však v něm žijí potomci starých Silingů - Slezané, Fryštát nese název po svém zakladateli, Silingském knížeti Fridrichovi a Piastovská slezská orlice s fryštátskou lípou zůstávají heraldickým symbolem středověkého slezského královského Fryštátu, který se po roce 1949 proměnil v moderní lázeňské a universitní slezské město KARVINÁ.

Počátky Fryštátského zámku ve 14. století

jako loveckého zámku českých Vicekrálů, zástupců Lucemburků v Českém království v letech 1316 až 1410

Lovecký Fryštátský zámek slezských knížat založený kolem roku 1282 měl zpočátku především charakter strážní tvrze střežící slezské obchodní stezky, protože stál na křižovatce obchodních i královských cest, které spojovaly Prahu s Krakovem a také Vídeň a Budapešť s oblastí dnešní Varšavy a Berlína. Návštěvy slezských panovníků ve Fryštátě nebyli příliš časté, využívali ho však příležitostně jako lovecký zámek. Přestože počáteční podobu zámku Fryštát neznáme, podle jeho dochovaných nejstarších částí lze usoudit, že se podobal zámku Gliwice, který si svou počáteční podobu uchoval dodnes. Postaven byl Mečislavovým synovcem Vladislavem po roce 1342 a pravděpodobně právě podle předlohy Fryštátského zámku. Fryštátská zámecká kaple byla pravděpodobně postavena podle předlohy zámecké kaple v Ratiboři, takže počáteční, hradbou obehnaný lovecký zámek Fryštát se skládal z dodnes dochovaných kamenných budov kaple, obytné věže Donjon s hodovním sálem v patře a vedlejší obytné budovy. Přístup do horního patra věže a obytné budovy byl zajištěn venkovními dřevěnými schody a obě budovy byly spojeny venkovním dřevěným ochozem. V první polovině 14. století byl celý rezidenční Fryštát obehnán hradbami Mečislavovým synem Kazimírem I. Piastem (vládl 1316-1358) a ikdyž zde sice kníže nesídlil, Fryštát rozvíjel a založil za jeho Předzámčím novou čtvrť Horní Předměstí pro zbohatlé měšťany. Po vymření českých Přemyslovců se vlády v Čechách ujala panovnická dynastie Lucemburků, za jejichž vlády roku 1327 kníže Kazimír I. převedl Slezsko z polské koruny pod korunu českou, čímž se Slezsko stalo součástí Českého království. Slezsko si však i nadále zachovalo svou autonomii s vlastním tribunálem, slezská knížata byla nadále panovníky země a ve Vratislavi bylo i nadále samostatné slezské biskupství. Kníže Kazimír I. se jako slezský panovník stal nejvyšším českým aristokratem a proto si ho císař Jan Lucemburský zvolil za svého zástupce jako Vicekrále pro České království. Kazimírova žena, kněžna Eufemie I. Mazovská, zvaná Ofka, se později již coby vdova a nejvýše postavená aristokratka v Českém království, stala hofmistryní císařovny Elišky Pomořanské, se kterou byla ve vzdálenějším příbuzenském vztahu a tak trochu humorně je ztvárněna jako paní Ofka v muzikálu Noc na Karlštejně. V druhé polovině 14. století na Fryštátském zámku po delší dobu sídlil Kazimírův syn, slezský kníže a český Vicekrál Přemysl I. Piast (vládl 1358-1410), který zastupoval císaře Karla IV. Lucemburského a jeho syna Václava IV. pro České království. Kníže Přemysl I. byl císařovým diplomatem. Často byl Karlem IV. vysílán na konkrétní mise, kde měl na evropských panovnických dvorech vyjednávat v jeho prospěch. Byl také vikářem Svaté říše římské, což ho řadilo mezi nejvýznamnější evropské politiky své doby. Po odchodu Lucemburků v roce 1400 se Praha a Čechy ocitly na evropské periferii, a také slezský kníže a český vicekrál Přemysl I. odstoupil z evropské politiky. On a i jeho potomci se už výhradně věnovali rozvoji Slezska, ze kterého se stala nejbohatší z českých zemí a ještě dalších více jak 200 let mu vládli. Během své vlády kníže Přemysl I. ve Slezsku rozšiřoval panovnické hrady, kterým dával více obranných prvků a z dotací císaře Karla IV. v nich zakládal a vybavoval zbrojnice. Lovecký zámek ve Fryštátě si kníže zvolil za své druhé rezidenční sídlo jednak pro jeho mírné klimatické podmínky, ale také protože byl chráněn prstencem obranných hradů v Těšíně, Frýdku, Slezské Ostravě, Bílsku, Ratiboři a Bytomi. Během svého pobytu na Fryštátském zámku kníže Přemysl I. potřeboval mít k dispozici četnější služebnictvo, proto zámek rozšířil o východní rezidenční část se schodištěm, kuchyní a hlavní vjezdovou bránou s věží, a postavil i Purkrabství s konírnou (Lottyhaus). K západní straně dosavadní obytné věže věže Donjon postavil novou obrannou věž s věznicí v jejím suterénu, zbrojnicí v přízemí, malým sálem v patře a se střílnou v nejvyšším bodě. Střílna jako jediná kamenná část středověkého zámku již neexistuje. Podlaží věže spojovalo dodnes zčásti dochované točivé schodiště. Budovy zámku kníže také propojil arkádovým koridorem, který nahradil dosavadní dřevěný ochoz se schodištěm. Podobné úpravy kníže Přemysl I. provedl i například na hradě v Bielsko-Bialej, kde se však více soustředil na obranné prvky, zatímco Fryštátský lovecký zámek byl rozšířen jako panovnická rezidence. Stavební úpravy pravděpodobně prováděla dílna císařova dvorního architekta Petra Parléře, kterou kníže Přemysl I. pověřil přestavbou především svého hlavního sídla v Těšíně. 30. srpna 1386 nechal slezský kníže Přemysl I. ve Fryštátě notářsky potvrdit Lenní smlouvu z roku 1327 podepsanou jeho otcem, knížetem Kazimírem I. a císařem Janem Lucemburským. Smlouvu o převedení Slezska pod českou korunu tehdy notářsky potvrdil fryštátský notář Hanko Greifwald. Po smrti knížete Přemysla I. v roce 1410 se vlády ujímá jeho syn, kníže Boleslav I. Piast. Zlatý věk Fryštátu přichází.

Zlatý věk gotického Fryštátského dvora v 15. století

v letech 1431 až 1528 se pod vlivem Jagellonců zámek Fryštát stává rezidenčním sídlem Slezského knížectví

Dvorské poměry se na Fryštátském zámku zdokonalily s příchodem kněžny Eufemie II. (vládla 1431-1447), která se roku 1412 provdala za slezského knížete Boleslava I. Piastovce (vládl 1410-1431). Kněžna byla dcerou Semovíta IV. Piastovce z Mazovské dynastie, nejvýše postaveného polského šlechtice a kandidáta na polský trůn. Byla také příbuznou krále Vladislava Jagellonského (vládl 1386-1434), na jehož doporučení se Eufemie II. do Slezska provdala. Zámek Fryštát kněžna dostala jako svatební dar a velmi si ho oblíbila. Krátce po svatbě kněžna pověřila Purkrabího, aby povolal stavebníky a dohlížel na průběh proměny zámku v okázalou rezidenci. Kněžna tak zde kolem roku 1420 zámek rozšířila o nové kuchyňské křídlo s venkovním, dnes již zaniklým točivým schodištěm, podobným jaké je u Bílé věže. Zámeckou kapli také proměnila v kostel katedrálního charakteru. Po svém ovdovění v roce 1431 začala vládnout jako kněžna-vdova a na Fryštátský lovecký zámek přestěhovala slezský knížecí dvůr, kde ihned zavedla přísnou, vysoce vedenou královskou dvorskou etiketu podle vzoru Jagellonského královského dvora. Pravděpodobně nebyla příliš nakloněna způsobu vlády svého zesnulého chotě, proto jako kněžna-vdova zavedla způsob vlády dle svých představ a velmi brzy si získala respekt. Do její doby nebylo zvyklé, aby žena vládla, kněžna Eufemie II. tak všem jasně dala najevo, že i ženy jako panovnice dokážou vládnout obratně, efektivně a být skvělými političkami. Fryštátský zámek se za její vlády stal prvořadým sídlem Slezska a nejvýznamnějším panovnickým sídlem Českého království hned po Pražském hradě. Kněžna Eufemie II. Piastovna tady v honosných poměrech vychovala své čtyři syny - prince Václava, Přemyslava, Vladislava, Boleslava a dceru princeznu Alexandru. Kronikář Dluhoš o kněžně napsal, že byla vlídné povahy, nejkrásnější ženou své doby a že její synové byly vždy perfektně oblečení a svým vystupováním okouzlovali každý dvůr. Když princové vyrostli, poslala je kněžna Eufemie II. do různých částí Slezska, aby spravovali přidělené území, ale nesměli bez jejího souhlasu nic učinit. Faktickou vládkyní tak nadále zůstávala ona a až do své smrti sídlila ve Fryštátě. Zanechala ve Slezsku zcela nový, efektivnější způsob vlády podle vzoru svého otce, ale protože ve Fryštátě vedla příliš nákladný dvůr, byla nucena prodat některá ke Slezsku přidružená území.

Vláda na českém trůnu byla po odchodu Lucemburků nestabilní a bouřlivá. Oproti tomu byla ve Slezsku politická situace poněkud příznivější, narušil ji snad jen nájezd husitů na slezská panovnická sídla. Konkrétně do Fryštátu husité vtrhli v červnu roku 1427, v době vlády knížete Boleslava I. Piastovce a kněžny Eufemie II. Ti však s husity vyjednali smíření a husité ze Slezska odtáhli. V husitském období nebylo Slezsko úplně sjednocené s Českým královstvím. Spíše než české krále, slezští Piastovci podporovali svou příbuznou, polsko-litevskou Jagellonskou královskou dynastii, díky čemuž se Slezsko těšilo z poměrné politické stability. Kněžna Eufemie II. byla první Piastovnou, která byla ve Slezsku kněžnou vládkyní. Zanechala po sobě hluboký odkaz efektivnějšího způsobu vlády, ovlivnila dějiny samotného Fryštátu a je také jednou z předků současné Britské královské rodiny. Zemřela ve Fryštátě v roce 1447 a snad byla pochována v Jižní kapli zámeckého kostela*. Na svém honosném fryštátském sídle nechala svého nejmladšího syna, slezského prince Boleslava II. (vládl 1447-1452), který se také stal pokračovatelem Piastovské dynastie ve Slezsku. Mladému slezskému knížeti Boleslavovi II. s vládou vypomáhali jeho starší bratři. Podle kronikáře Dluhoše, bylo velkým přáním knížete Boleslava II. vrátit Slezsko zpět pod polskou korunu. To se také odráželo v jeho politice, když podporoval polské Jagellonské krále. Hned na začátku své vlády v roce 1447 povýšil Fryštát jako svou rezidenci nad ostatní slezská města. Fryštátu dal mnohá významná privilegia a založil v něm Knížecí pivovar. Téhož roku 1447 se také účastnil korunovace krále Kazimíra IV. Jagellonského v Krakově, se kterým Boleslav II. navázal velmi úzký politický svazek, ale během královského rytířského turnaje tam byla celá korunovace poznamenána smrtí Boleslavova sloužícího, který se během turnaje smrtelně zranil. V roce 1449 byl kníže Boleslav II. zvolen soudcem sporu mezi polským králem Kazimírem IV. Jagellonským a českou šlechtou. Král Kazimír IV. si již dříve nárokoval českou korunu, ale česká šlechta toto nepodpořila, a tak českou korunu dostal až Kazimírův syn Vladislav II. Jagellonský. V roce 1448 se kníže Boleslav II. oženil na doporučení krále Kazimíra IV. Jagellonského (vládl 1447-1492) s vysoce urozenou princeznou Annou Bielskou (vládla 1452-1466 jako kněžna a 1466-1490 jako kněžna-matka), dcerou ruského velmože a neteří Kazimírovy matky, polsko-litevské královny Sofie. Tento sňatek měl také posílit vliv Jagellonské královské dynastie ve Slezsku. Ve Fryštátě se jim narodil jako prvorozený syn-dědic, princ Kazimír II., budoucí slezský místokrál a princezny Barbara a Žofie. Princ Kazimír II. a princezna Žofie dostali svá jména od Jagellonského královského páru, kterých také byli kmotřenci. Kníže Boleslav II. umírá velmi brzy, přibližně v době narození své dcery Žofie v roce 1452 a snad byl pochován v kryptě Jižní kaple zámeckého kostela*. Jeho žena kněžna Anna tak přebírá vládu ve Slezsku jako kněžna-vdova ve Fryštátě sídlí až do své smrti, která nastala 12. února 1490. Během svého života podporuje okázalé poměry ve Fryštátě, ale také soucitně pomáhá jeho chudým obyvatelům, díky čemuž se stala patronkou Fryštátu. Působila jako První dáma Slezska a po boku svého syna Kazimíra II. vládla také jako kněžna-matka. Pro Kazimíra II. byla nejdůležitější ženou jeho života, velice ji miloval a plně jí důvěřoval. Když roku 1490 zemřela, uspořádal jí velkolepý pohřeb a snad ji pochoval v Jižní kapli zámeckého kostela.*

* Hroby těchto slezských panovníků zůstávají záhadou, protože knížecí archivy několikrát vyhořely takže se písemné záznamy o nich nedochovaly. Je velmi pravděpodobné, že byli pochováni v Jižní kapli zámeckého kostela ve Fryštátě, ale tato kaple byla vyrabována v roce 1640 Jiřím Krnovským a během následné 30ti leté války ještě i dáskými a švédskými vojsky. Případně byli pochováni na pohřebišti u Jižní kaple, nebo v kostele, kde je několik uzavřených, nepřístupných a neznámých hrobek, takto popisovaných v 19. století. Fryštát ukrývá velkou spoustu pokladů z dob slezských Piastovců, které stále čekají na své znovuobjevení.

Na přelomu 15. a 16., století byl na Fryštátském zámku panovnický dvůr velkého slezského knížete Kazimíra II. Piasta (vládl 1460-1528), kteréhož zámek byl rodnou a oblíbenou rezidencí. Narodil se roku 1449 jako první princ Fryštátský slezskému knížeti Boleslavu II. a kněžně Anně. Po smrti svého otce Boleslava II., byl ke spoluvládě svou matkou přizván v roce 1460, když mu bylo 11 let, samostatnou vládu pak převzal ve svých 17. letech. Už jako chlapec vykazoval politické nadání, což ho v dospělosti vyneslo do postavení nejvyššího slezského panovníka v celé éře téměř 600 leté existence dynastie slezských Piastovců. Tady na Fryštátském zámku dne 21./22. července 1471 kníže Kazimír II. ubytoval hlavní část slavné, desetitisícové družiny krále Kazimíra IV. Jagellonského a královny Alžběty Rakouské, kteří doprovázeli svého syna, mladého kralevice Vladislava II. Jagellonského, který cestoval z Krakova do Prahy na svou korunovaci. Jako nejvýše postavený aristokrat Českého království se slezský kníže Kazimír II. královského průvodu účastnil jako králův průvodce, a na jeho počest zde na Fryštátském zámku uspořádal rytířský turnaj. Kníže Kazimír II. byl vášnivým pořadatelem a také účastníkem těchto her a během svého dlouhého života jich na Fryštátském zámku uspořádal mnoho. Jeho hostem tady na zámku často býval i polský král Zikmund I. Jagellonský, bratr českého krále Vladislava II., kterým oběma byl kníže Kazimír II. starším krstným bratrem a byl také Zikmundovým nejlepším přítelem. Zikmundovy časté návštěvy na Fryštátském zámku se však nezřídka měnily v neřízené hodování a pití vína. Jednou v opilosti král Zikmund poničil vybavení hodovního sálu, ale po svém vystřízlivění vzniklé škody Kazimírovi uhradil. Jindy však oba panovníci společně lovili pod zámkem zvěř nebo rybařili v okolních rybnících, které kníže Kazimír II. koncem 15. století sám založil. Horší to však bylo na jaře roku 1511. V noci z 16. na 17. dubna se řádění obou panovníků na zámku vymklo z kontroly a z neznámé příčiny zde vzplál oheň, který se rychle šířil, takže dřevěné části Fryštátského zámku shořely a požár se přenesl i na okolní domy. Ještě téhož roku se však kníže Kazimír II. pouští do rozsáhlých oprav zámku a v listopadu roku 1514 se celá fryštátská rezidence zablýskla v novém renesančním kabátě. Obranná věž zámku byla snížena, proluka mezi západní reprezentativní a východní rezidenční částí zámku byla zastavěna Mázhausem a nově byla postavena Bílá věž jako nejvyšší stavba Fryštátu a jeho zdaleka viditelná dominanta. Severní zámecké hradby kníže Kazimír II. zrušil, čímž zde vzniklo nové velké Zámecké nádvoří, které se ihned stalo centrem dění. Jagellonští králové sem v letech 1518 a 1543 směrovali okázalé svatební průvody svých nastávajících královen. Mezi léty 1476 - 1479 kníže Kazimír II. také založil silnici VIA SILESIANA z Těšína přes Fryštát, Hlučín a Opavu do Krnova, která je dodnes součástí páteřní silnice české části Slezska spojující Jablunkov s Jeseníkem. Kníže také vedl několik válek, především na Dolním Slezsku, kde válčil o nárok na vymřelé Hlohovské území. Roku 1476 shromáždil ve Fryštátě početné vojso a vyrazil k Dolnoslezskému městu Krosno, aby se na tamních polích střetl s vojskem Jana II. Šíleného. Do Fryštátu se ale Kazimír II. vrací poražen a se ztrátou 2000 mužů. Spor o Hlohovské území se dále táhl a nárokoval si ho i uherský král Matyáš Korvín a také český král Vladislav Jagellonský. Teprve až roku 1490 Kazimír II. přebírá správu nad Hlohovským územím a roku 1506 je získává do trvalého vlastnictví. Z pověření českého krále Vladislava II. Jagellonského, od roku 1490 až do své smrti v roce 1528, panoval Kazimír II. nad knížaty celého Slezska jako slezský Vicekrál, odtud také pochází jeho přídomek "král Slezský". Jeho vláda byla pro některá knížata příliš pevná, proto 26. června 1497 na kongresu v Dolnoslezské Nyse, byl Kazimír II. nožem napaden knížetem Mikulášem II. Piastem Opolským. Mikuláš II. se po nezdařeném atentátu ukryl v Nyském kostele sv. Jakuba, odkud byl násilím odveden a uvězněn v žaláři. Slezský Vicekrál Kazimír II. nařídil, aby byl porotním soudem odsouzen a druhý den byl Mikuláš II. na Nyském tržišti popraven stětím hlavy. Kazimír II. měl osiřelou sestřenici Hedviku Piastovnu Těšínskou, pravděpodobně v letech 1477 - 1486 vychovávanou na Fryštátském dvoře kněžny Anny. Kníže Kazimír II. Hedviku roku 1486 provdal do Uher, kde se stala matkou uherského krále Jana Zápolského a polské královny Barbory Jagellonské, jejíž potomci jsou členové současné britské královské rodiny. Kněžna Hedvika byla v Uhrách velmi oblíbená a měla nesmírně velký politický vliv od Košic po Trenčín, kde měla své sídlo. Tamní hrad si dodnes uchoval podobu po renesanční přestavbě provedené kněžnou Hedvikou. Památkou na ni je i Spišský hrad, kde je také ztvárněna její podoba. Roku 1521 zemřela a byla pohřbena ve Spišské Kapitule.

Slezský Vicekrál a kníže Kazimír II. Piastovec se roku 1478 oženil s Johanou z Poděbrad, vnučkou českého krále Jiřího z Poděbrad, ale ovdověl už roku 1496. Zdá se, že jejím životním posláním v tomto svazku bylo pouze přivést na svět potomka - dědice. Je také možné, že po smrti Kazimírovy matky, kněžny Anny, obývala v letech 1490-1496 Fryštátský zámek. Kněžna Johana knížeti Kazimírovi II. porodila dva syny, prince Fridricha Piasta a prince Václava II. Piasta. Po smrti své ženy Johany se Kazimír II. již nikdy neoženil a veškerý svůj čas věnoval politice a vladaření. Prince Václava II. oženil s mladou aristokratkou Annou Hohenzollern, která měla mezi svými předky Lucemburské, Jagellonské i Habsburské císaře a krále. Kníže Kazimír II. ale přežil i oba své syny a tak se následníkem stal Václavův a Annin syn, slezský princ Václav III. Adam. Ten se v roce 1524 narodil již jako pohrobek, tedy po smrti svého otce. Stižen ztrátou svých příbuzných, slezský Vicekrál Kazimír II. stále častěji vyhledával samotu na březích svých milovaných fryštátských rybníků, dodnes zčásti zachovalých. Sem také unikal před přísnými pravidly dvorské etikety a povinnostmi slezského panovníka. V roce 1525, když už bylo Kazimírovi II. 75 let, sepsal na zámku Fryštát svou závěť, určil zde také za následníka svého jednoletého vnuka, prince Václava III. Adama, a hned ho zde i zasnoubil se stejně mladou Marií Pernštejnskou z Pardubic. Regentskou vládou po své smrti a až do doby Václavovy plnoletosti, pověřil zámožného moravského hejtmana Jana IV. z Pernštejna. O tři roky později, tedy v roce 1528 slezský Vicekrál Kazimír II. umírá. Dožil se na tehdejší dobu neuvěřitelného věku 79 let a ve Slezsku vládl 68 let. Kazimír II. se tak řadí mezi 10 nejdéle vládnoucích panovníků na světě. Jeho hrob se však nikdy nenašel ani o něm není dochován žádný písemný záznam, protože knížecí archivy za svou dlouholetou existenci mnohokrát vyhořely. Je ale pravděpodobné, že chtěl být pochován ve svém milovaném rodišti na zámku Fryštát, což by znamenalo, že byl pochován v kryptě Jižní kaple zámeckého kostela*.

Vyvrcholení renesančního Fryštátského dvora v 16. století

za vlády hornoslezských knížat v době Habsburských císařů v letech 1528 až 1573

V letech 1528 - 1552 byl fryštátský zámek bez knížecího dvora a úlohu hlavního slezského sídla převzala Lehnicko-Břežská dynastie slezských Piastovců v Dolnoslezské Lehnici. Fryštát se však stal slezským sídlem dočasného poručníka Jana IV. Pernštejna, který do Fryštátu přesouvá i Finanční komoru a investuje značné sumy do renesanční opravy Frýdeckého zámku a na okraji Fryštátu značně rozšiřuje rybniční soustavu v Olšinách, která existuje dodnes. Do své smrti v roce 1539 vládu z Těšína vykonává i slezská kněžna Anna Hohenzollern, a v roce 1545 přebírá již plnou vládu její syn, následnický slezský panovník, kníže Václav III. Adam Piast (vládl 1545-1579. 1560-1571 vládl jeho syn Fridrich Kazimír). Ten měl po své matce Anně Hohenzollern vynikající aristokratický původ. V jeho rodokmenu byly královské panovnické dynastie Jagellonců, Habsburků i Lucemburků. Po své babičce Johaně, byl také potomkem krále Jiřího z Poděbrad. Své dětství prožil Václav III. Adam na císařském dvoře ve Vídni a s Marií Pernštejnskou měli svatbu v Brně roku 1540. Za sídlo si vybrali dnes již zbořený hrad ve slezském Těšíně, ale jejich manželství tam nebylo šťastné. Z nenávisti k Pernštejnům, kterým musel kníže Václav III. Adam splácet nevyžádané investice, svou ženu kněžnu Marii Pernštejnskou týral a před dvořany ji ponižoval. Jejich vztah trochu okořeňuje Pověst o Fryštátském zvonu, která říká, že na Těšínském zámku "vězněnou" kněžnu Marii utěšoval líbivý hlas zvonu zámecké Bílé věže ve Fryštátě. Zvon byl v majetku knížecí rodiny a tak kněžna Marie měla poručit jeho převezení do Těšína. Zvon se však přes noc vrátil zpátky do Fryštátu. Protože se to několikrát opakovalo, kněžna Marie se rozhodla zvon vyplatit, třebaže patřil knížecí rodině. Opravila tedy silnici mezi Těšínem a Fryštátem, ale i přesto se zvon opět vrátil zpátky do Fryštátu. Nakonec, když roku 1552 Těšínský zámek vyhořel, celý knížecí dvůr se přestěhoval do Fryštátu. Po přesídlení knížecího dvora z Těšína na Fryštátský zámek se vztah Václava III. a Marie o něco zlepšil. Roku 1556 se knížecí dvůr vrátil do opraveného Těšínského zámku, ale kněžna Marie na Fryštátském zámku už zůstala a až do své smrti v roce 1566 zde žila jako kněžna-matka, aby jí líbivý hlas zvonu utěšoval v jejím trápení. Ve skutečnosti však tímto unikla ponižování ze strany svého chotě Václava III. Kněžna Marie byla následkem jeho krutého chování často nemocná a roku 1566 při návštěvě svých příbuzných v Pardubicích umírá. V 16. století za panování Václavova a Mariina syna, slezského knížete Fridricha Kazimíra Piastovce (vládl 1560-1571), existovali ve Slezsku už jen dvě rodiny slezských panovníků, které však také byli už na pokraji vymření. Hornoslezská Těšínsko-Fryštátská a Dolnoslezská Lehnicko-Břežská linie knížete Fridricha III. a Kateřiny Maklenburské, která po roce 1528 Slezsku dominovala a měla své sídlo na zámku v Lehnici. Tyto dvě knížecí rodiny se v roce 1563 spojili předem domluveným, velkolepým sňatkem svých potomků. Mladý knížecí pár tvořený Hornoslezským knížetem Fridrichem Kazimírem Piastem a Dolnoslezskou princeznou Kateřinou Piastovnou, se stal symbolem a nadějí zachování panovnického rodu ve Slezsku a za své sídlo si vybrali Fryštátský zámek, který se po 30ti letech měl znovu stát hlavním rezidenčním slezským sídlem.

Svatby slezských Piastovců byly okázalé a předem domluvené, jak to bylo u evropských panovnických rodů zvykem. Slezský kníže výhodným sňatkem získal vyšší politickou prestiž a další majetek. Jeho manželka, zejména šlo o princezny z panovnických rodů, byla již od dětství vychovávána s tím, že na osobní volbu manžela nemá příliš velký vliv. Jejím úkolem bylo dát knížeti potomka a zajistit tak pokračování dynastie. Láska manželů byla výhodou, ale neočekávala se. Výjimkou bylo manželství Hornoslezského knížete Fridricha Kazimíra Piasta s Dolnoslezskou princeznou Kateřinou Piastovnou. Zamilovali se do sebe již jako náctiletí a ve věku 22 let se v prosinci roku 1563 na zámku v Dolnoslezské Lehnici vzali. Po velkolepé, několika týdenní oslavě, které se účastnilo více jak 2000 šlechticů včetně císaře Maxmiliána II. Habsburského, se svatební průvod vydal do Hornoslezského Fryštátu. Na jaře roku 1564 průvod na fryštátském Zámeckém nádvoří vítali dvořané, šlechtici, rytíři, duchovní a konšelé spolu s davy obecného lidu. Na počest Kateřinina uvedení v jejím novém knížecím sídle, kníže Fridrich Kazimír tady uspořádal velký rytířský turnaj. Jeho hlavní dominantou se stala za tím účelem postavená Piastovská věž s knížecím erbem, která je dnes známá spíše jako věž radniční. Završením velkolepé svatby bylo v roce 1565 narození okouzlující princezny Kateřinky. Za zdejšího pobytu mladého knížecího páru, Fryštátský zámek po 30ti letech opět mířil na nejvyšší příčku mezi slezskými knížecími sídly. Byl vybaven cennými uměleckými sbírkami, do zámeckých komnat nechal kníže Fridrich Kazimír přivést klece s exotickými papoušky a ve stájích dnešního Lottyhausu měl ustájené vzácné koně ze Španělska, lovecké psy z Ruska a měl zde i své oblíbené dravé ptáky. Kníže Fridrich Kazimír byl do politiky zatažen už v roce 1553 ve svých 11ti letech jako vyslanec císaře Ferdinanda I. Habsburského a po císařově smrti roku 1564 zastupoval jeho syna, císaře Maxmiliána II. Na Fryštátském zámku vedl kníže Fridrich Kazimír opravdu velmi okázalé poměry a z Itálie si kníže nechal do Fryštátu přivést i dvorského trpaslíka. Tento trpaslík se mohl jako jediný u knížecího dvora chovat nezdvořile až drze, knížecímu páru mohl tykat a mohl také nahlas říkat věci, o kterých sice všichni dvořané věděli, ale nikdo by se je neodvážil říci nahlas. Fryštátský dvorní trpaslík byl i vyzvědačem a informátorem. Protože se na zámku volně pohyboval, sledoval chování dvořanů, jejich intriky, zápletky a také poslouchal jejich rozhovory, které ještě za tepla donášel knížeti a kněžně. Měl ale také úlohu rozveselovače, takže svými komickými kousky bavil celý fryštátský knížecí dvůr. Zatímco se slezský kníže Fridrich Kazimír během dne věnoval svým povinnostem vladaře nebo se svými šlechtici jezdil do okolí zámku na oblíbený lov zvěře, jeho ženě, slezské kněžně Kateřině dělaly na Fryštátském zámku společnost dvorní dámy. Bez nich kněžna Kateřina neudělala ani krok, protože se v jejich doprovodu skvěle reprezentovala. Dvorní dámy s kněžnou trávily veškerý čas a společně se věnovaly i nějakým ručním pracem, například vyšíváním deček nebo zdobením předmětů, a také se věnovaly hudbě, zpěvu, tanci a hraním míčových her. Vzdělávaly se historií Piastovského rodu, učily se cizím jazykům, dobrým mravům a dvorské etiketě. I kníže Fridrich Kazimír byl neustále obklopený spoustou šlechticů, dvořanů a úředníků. Ti všichni taky potřebovali jíst, pít a nechávat si prát své honosné oděvy. Knížecí dvůr Fryštátského zámku proto potřeboval další a další služebnictvo. Od toho tady byl zámecký fraucimor vedený hofmistrem, na který však dohlížela kněžna Kateřina.

Z lásky ke kněžně Kateřině, ale také k okázalé reprezentaci a upevnění moci ve Slezsku, dal kníže Fridrich Kazimír postavit ve Fryštátě zcela nový renesanční zámek Ráj, kam plánoval přesídlit slezský panovnický dvůr, a jež se měl stát hlavním slezským panovnickým sídlem. Ale než tak kníže učinil, šťastná a nadějná knížecí rodina v letech 1569 - 1571 vymřela na Bílý mor a zámek Fryštát i se zámkem Ráj, jako vymřelé léno převzal císař Maxmilián II. Habsburský. Na své dvory ve Vídni a Praze odsud přenesl vzácné umělecké sbírky, ale samotný zámek Fryštát a zámek Ráj roku 1573 prodal slezským šlechtickým rodům. Fryštátskými zámeckými sbírkami se v Praze chlubil i císařův syn Rudolf II. jak to také známe z filmu Císařův pekař a Pekařův císař. Kněžna Kateřina byla i s teprve 7 letou princeznou pochována v Jižní kapli fryštátského zámeckého kostela*, ale kníže Fridrich Kazimír, umírajíc na cestě do Prahy, byl dočasně uložen do rodové hrobky Pernštejnů v Pardubicích vedle své matky, kněžny Marie. Již 450 let tam jeho tělo čeká na převezení domů do Fryštátu ke své rodině jak si přál.

Úpadek a znovuvstání Fryštátu v 17. až 20. století

za zdejšího pobytu slezských šlechtických rodů v letech 1573 až 1945

Po vymření slezských Piastovců ve Fryštátě zámek v roce 1573 koupil Václav Cigán ze Slupska, dřívější Maršálek Piastovského dvora. Jeho potomci však z Fryštátu roku 1637 odešli z důvodu postupující náboženské protireformaci. Po odchodu jeho rodu nastalo období úpadku zdejšího dvora. Roku 1640 neobydlený fryštátský lovecký zámek vyrabovala lupičská družina vedená slezským šlechticem Jiřím Krnovským, který tou dobou prováděl nájezdy na zámecká sídla a kostely, které vždy vyraboval. Fryštátský zámecký kostel tak přišel o své unikátní a vzácné gotické předměty. O dva roky později již vyrabovaný Fryštát zcela vyplenila vojenská družina švédů a dánů. Fryštát doslova srovnali se zemí, takže z okázalého rezidenčního sídla tady zůstal jen zámek, kostely, pivovar, radnice a hrstka měšťanských domů. Takto zdevastovanou rezidenci získal přední slezský aristokratický rod Gaschinů a Fryštát se stal jedním z jejich rezidenčních sídel. Žila zde hraběnka Benigna Haugwitz a Gaschin. Díky ní se Fryštátský zámek opět stal rezidenčním sídlem a do 30ti letou válkou zcela zničeného Fryštátu se vrátil život. Gaschinové zde obnovili a rozšířili opevnění a postavili nový špitál, kde dnes sídlí Česká pošta. Za jejich pobytu se Fryštát také stal poutním místem, takže sem proudily i řady procesí. Na tuto dobu je v zámeckém kostele dodnes dochovaný, údajně zázračný, korunovaný obraz panny Marie Fryštátské. Roku 1742 Slezsko obsadila Pruská vojska a jeho větší část začlenila do svého Pruského území. A protože právě tam měli Gaschinové své nejvýznamnější majetky, z Fryštátu, který zůstal pod správou Rakouského říše, odešli.

Fryštát tak získal rod irského hraběte Niklase Taafe von Carlingford. Ikdyž se tento rod ve Fryštátě usadil jen na půl století, přesto zde po sobě zanechal řadu stavebních památek, ze kterých lze usoudit, že Fryštát, coby aristokratická rezidence opět vzkvétal. Dodnes zde stojí monumentální zámecká hradba, zámecká kočárovna, socha sv. Patrika, obnovený kostelík svatého Marka, ale také zámecký jezdecký dvůr v Olšinách s erbem Taafeů, který dokládá obnovení fryštátského loveckého revíru. Hrabě Niklas Taafe působil na císařském dvoře císařovny Marie Terezie a císařovna ve Fryštátě zanechala svůj otisk v podobě dodnes zachovalého číslování domů. Stejné pravidlo císařovna zavedla v celé říši a bylo postaveno na tom, že zámek obdržel číslo popisné 1 a v dalším očíslování domů se pokračovalo od zámku ve směru hodinových ručiček. Roku 1789 rod Taafeů z Fryštátu odešel a na zámku se usídlil nově vzniklý hraběcí rod Larisch-Mönnichů, který zde setrval až do konce II. světové války v roce 1945. Za jejich působení byl fryštátský zámecký dvůr pozvednut do výše a stal se sídlem jednoho z nejvýznamnějších aristokratických rodů Rakouské monarchie. Goticko-renesanční zámek v jejich době získal svou klasicistní fasádu a opět se soustředil na lov zvěře ve Fryštátském loveckém revíru. Na lovy se sem sjížděli evropští aristokraté včetně Habsburků a přijel sem i německý císař Vilém II. nebo i bulharský car Ferdinand. Lovecká návštěva prince Rudolfa Habsbursko-Lotrinského je popsána tehdejším fryštátským historikem Juliusem Bayerem v knize Pamětihodnosti města Fryštátu. Lovecký zámek Fryštát je dodnes v prvním patře bohatě vybaven mobiliářem Larisch-Mönnichů, jako by zde stále žili. Lovecký zámek Fryštát je turistům přístupný. Přestože Lovecký zámek Fryštát v polovině 17. století doslova vstal z popela a v 19. století se opět blýskal na aristokratickém výsluní, svůj největší význam a slávu zažil v době slezských Piastovců, když pro Fryštát psal svou královskou historii...

- Památky Piastovského loveckého zámku Fryštát z 13. až 16. století -

Středověké vyobrazení zámku se nedochovalo, ale pod svou klasicistní fasádou má dodnes dochované původní středověké zámecké budovy. Byly jich 4 se dvěma věžemi + Lottyhaus s konírnou + Zámecké kaple s věží. Jihozápadní zámecká věž byla sice snížena pravděpodobně už počátkem 16. století, ale stále má v suterénu dochované Vězeňské cely, v přízemí Zbrojnici a v prvním patře Malý sál, kde je umístěna jídelna z 19. století. Druhá věž u bývalé hlavní brány byla rovněž snížena, ale je snadno rozpoznatelná od Zámecké uličky. Hlavní dominantou zámku tak od počátko 16. století zůstává Bílá věž zámecké kaple.