FRYŠTÁTSKÝ HRAD

- JEDNO Z NEJKRÁSNĚJŠÍCH A NEJZACHOVALEJŠÍCH SÍDEL SLEZSKÝCH PIASTOVCŮ -

- Založení Fryštátu po roce 906 a spolupráce slezských Piastovců s českými Přemyslovci do roku 1306 -

Roku 906 n.l. se rozpadla Velkomoravská říše a zanikla i moravská panovnická dynastie Mojmírovců, jejíž nástupnickou dynastií se na dosavadním Velkomoravském území stali čeští Přemyslovci a polští Piastovci. Na uvolněné slezské území se začali vracet Silingové, slezsko-germánský kmen vedený knížaty, kteří podél vodního toku Odra/Olše začali budovat městská hradiště včetně Fryštátu. Po Silinzích Slezsko dostalo svůj název, stejně tak i památná hora Slézy (717 m.n.m.), na jejímž vrcholu měli Silingové své hlavní mocenské hradiště, ale lid se rozptýlil do celého Slezska. Podle legendy Fryštát dostal název Fri-stadt (Fridrichovo město) po silingském knížeti Fridrichovi, který ho založil poté, co se zamiloval do darkovské dívky Olgy. Po ní pak pojmenoval tuto část řeky Odry, dnešní řeku Olši (správný název je Olza, dříve Olga). Brzy se však Slezsko stalo součástí polské koruny a za vlády Piastovského krále Lamberta II. (vládl 1024-1032) byl již Fryštát důležitým slezským obchodním střediskem. Lambertův prapravnuk, kníže Vladislav II. (vládl 1138-1163), se od polské královské dynastie Piastovců odtrhl, vyčlenil pro sebe slezské území a založil zde vlastní rodovou větev. Slezsku tak od 28. října 1138 začali vládnout slezští Piastovci. Období vlády jeho pravnuka, slezského knížete Vladislava I. Piastovce (vládl 1251-1282) se vyznačovalo partnerstvím s českými Přemyslovci. Slezský kníže Vladislav I. společně s českým králem Přemyslem Otakarem II. zakládali ve Slezsku nová města nebo na města transformovali dřívější silingská hradiště. Tak bylo kolem roku 1269 přeměněno Fryštátské hradiště na město, jeho slezskému lidu bylo zakázáno uctívání silingského boha Slunce a ve Fryštátě byl postaven první křesťanský kostel (kaple Andělů strážných ve Starém Městě z 18. století je jeho připomínkou). V roce 1282 se ve Slezsku ujal vlády Piastovský kníže Mečislav III., syn knížete Vladislava I. Kníže Mečislav III. také podporoval politickou spolupráci s českými Přemyslovci a pro českého krále Václava II. sehrál klíčovou úlohu k udržení polské koruny. Jako záruku další vzájemné politické přízně, stvrdili toto svatbou svých potomků, slezské princezny Violy s českým princem Václavem III. Jejich manželství však trvalo jen rok. Český král Václav III. Přemyslovec byl roku 1306 v Olomouci zavražděn, a protože teprve 16ti letí manželé nestihli zplodit potomka, český královský rod Přemyslovců zanikl. Kníže Mečislav III. se tak stáhl z evropské politické scény a až do své smrti v roce 1316 se věnoval rozvoji Slezska. Začátek jeho vlády (vládl 1282-1316) však byl ovlivněn jeho despotickou povahou. Nebyl krutý, ale jednal příliš pevně a důsledně. V knize Rozmanitosti od profesora Peterky, je uvedena situace, kdy z Měčislavova knížecího sídla v Opolí utekla jeho žena, kněžna neznámého jména, a spolu se svými dvorními dámami se ukryla na fryštátském hradišti, sídle snad posledního žijícího silingského knížete. Kníže Mečislav III. však dal dohromady početné vojsko a vyjel do Fryštátu pro svou ženu. Fryštát svými vojsky obklíčil, silingského knížete porazil a hradiště zapálil. Když kníže Mečislav III. svou ženu vybojoval zpět a uviděl za sebou poničený a spálený Fryštát, velmi ho to zasáhlo. Odjel na svém koni o kus dál proti proudu řeky Olzy do míst, kde na nevysokém, ale rozlehlém skalním návrší našel vhodné místo pro stavbu nového Fryštátu (dnešní Karviná). A právě tady na tomto místě dal také kníže Mečislav III. postavit svůj nový hrad s kaplí, kde kolem roku 1290 také krátce pobýval a pravděpodobně právě tady na Fryštátském hradě, se mu během jeho zdejšího krátkého pobytu narodila slezská princezna Viola, která se roku 1305 stala českou královnou.

Podle legendy rostla na návrší mohutná lípa, v jejíž koruně měla své hnízdo orlice. Piastovci totiž věřili, že tam, kde hnízdí slezská orlice, tam je to nejlepší místo pro založení nového panovnického sídla, kterých už v celém Slezsku měli na dvacet. Nové hradní město Fryštát plnilo roli rezidenčního sídla slezských Piastovců až do roku 1571. Dodnes však v něm žije slezský lid-potomci starých Silingů, hrad nese název po svém prvním zakladateli, Silingském knížeti Fridrichovi a i Piastovská slezská orlice s fryštátskou lípou dodnes zůstávají heraldickým symbolem památky druhého zrození Fryštátu.

- Počátky Fryštátského hradu v letech 1282 až 1410 za vlády slezských Piastovců, zástupců Lucemburských králů -

Nový Fryštátský hrad založený kolem roku 1282 měl zpočátku charakter strážní tvrze střežící slezské obchodní stezky, protože stál na křižovatce obchodních i královských cest, které spojovaly Prahu s Krakovem a také Vídeň a Budapešť s oblastí dnešní Varšavy a Berlína, a návštěvy slezských panovníků ve Fryštátě nebyli příliš časté. V první polovině 14. století byl obehnán hradbami knížetem Kazimírem I. Piastovcem (vládl 1316-1358) a ikdyž zde sice kníže nesídlil, Fryštát rozvíjel a založil zde na jeho předhradí novou čtvrť Horní Předměstí pro zbohatlé měšťany. Čeští Přemyslovci roku 1306 vymřeli a vlády se v Čechách ujala panovnická dynastie Lucemburků, za jejichž vlády roku 1327 kníže Kazimír I. převedl Slezsko z polské koruny pod korunu českou, čímž se Slezsko stalo součástí Českého království. Slezsko si však i nadále zachovalo svou autonomii s vlastním tribunálem, slezská knížata byla nadále panovníky země a ve Vratislavi bylo i nadále samostatné slezské biskupství. Kníže Kazimír I. se jako slezský panovník stal nejvyšším českým aristokratem a proto si ho císař Jan Lucemburský zvolil za svého zástupce pro České království. Kazimírova žena, kněžna Eufemie I. Mazovská, zvaná Ofka, se později coby vdova a nejvýše postavená aristokratka v Českém království, stala hofmistryní císařovny Elišky Pomořanské a tak trochu humorně je ztvárněna jako paní Ofka v muzikálu Noc na Karlštejně. V druhé polovině 14. století na Fryštátském hradě po delší dobu sídlil slezský kníže Přemysl I. Piastovec (vládl 1358-1410), který zastupoval císaře Karla IV. Lucemburského a jeho syna Václava IV. pro České království. Kníže Přemysl I. byl císařovým diplomatem. Často byl vysílán na konkrétní mise, kde měl na evropských panovnických dvorech vyjednávat ve prospěch Karla IV. Byl také vikářem Svaté říše římské, což ho řadilo mezi nejvýznamnější evropské politiky své doby. Ve Slezsku kníže Přemysl I. rozšiřoval panovnické hrady, kterým dával více obranných prvků a z dotací císaře Karla IV. v nich zakládal a vybavoval zbrojnice. Během své vlády takto renovoval hrady v Těšíně (Cieszyn), Frýdku-Místku, Slezské Ostravě, Bílsku (Bielsko-Biala) a ve Fryštátě (Karviná). Fryštát si zvolil za své druhé sídlo a během svého zdejšího pobytu tady už potřeboval mít četnější služebnictvo, proto hrad rozšířil pravděpodobně rukou dílny císařova dvorního architekta Petra Parléře. 30. srpna 1386 nechal slezský kníže Přemysl I. ve Fryštátě notářsky potvrdit Lenní smlouvu z roku 1327 podepsanou jeho otcem, knížetem Kazimírem I. a císařem Janem Lucemburským. Smlouvu o převedení Slezska pod českou korunu tehdy notářsky potvrdil fryštátský notář Hanko Greifwald. Zlatý věk Fryštátu však měl teprve přijít.

- Rozvoj Fryštátu za vlády slezské kněžny Eufemie II. Piastovny a vliv Jagellonských králů v letech 1412 až 1490 -

Dvorské poměry se na Fryštátském hradě zlepšily až s příchodem kněžny Eufemie II. (vládla 1431-1447), která se roku 1412 provdala za slezského knížete Boleslava I. Piastovce (vládl 1410-1431). Kněžna byla dcerou Semovíta IV. z Mazovské dynastie, nejvýše postaveného polského šlechtice a kandidáta na polský trůn. Byla také příbuznou krále Vladislava Jagellonského (vládl 1386-1434), na jehož doporučení se Eufemie II. do Slezska provdala. Hrad Fryštát kněžna dostala jako svatební dar a hned se do něj zamilovala. Ale podle legendy nejprve uviděla hrad jak je zanedbaný, špinavý a plný kdejakého hmyzu a hlodavců. Okna a dveře paláců netěsnily, stěny byly začouzené kouřem z ohně a na hradním nádvoří kněžna viděla slámu spásající koně a hospodářský dobytek. Zdejší zbrojnoši a hradní personál zapáchali potem, jen tak lelkovali a Purkrabí s tím nic nedělal, protože ani on nebyl zrovna čistě oděný. Přesto všechno kněžna Eufemie II. o hradu prohlásila, že je sice "rozměru nevelkého, ale zato vzhledu okázalého, a že hrad krále plodit bude, ale vojsko ani oheň že ho nedobude. Že Fryštát vždy povstane k přebývání svému, jako Fénix k životu věčnému". Do velkého úklidu hradu kněžna zapřáhla jak zbrojnoše, tak i kuchaře a ostatní čeledíny. Jejich zbroj vyměnila za smeták a hadr s vědrem vody a den co den museli dávat hrad do pořádku a to od sklepa až po půdu. A protože kněžna ráda vařila, každý večer unaveným mužům ukuchtila něco dobrého k posilnění. Když byl Fryštátský hrad jakž takž obyvatelný, pověřila kněžna Purkrabího, aby povolal stavebníky a dohlížel na průběh přestavby hradu v okázalou rezidenci. Kněžna tak zde kolem roku 1420 provedla náročnou přestavbu a hrad rozšířila do jeho dnešní podoby. Po svém ovdovění v roce 1431 na hrad přestěhovala slezský knížecí dvůr a zavedla zde přísnou, vysoce vedenou královskou dvorskou etiketu podle vzoru Jagellonského královského dvora. Fryštátský hrad se záhy stal prvořadým sídlem Slezska a nejvýznamnějším panovnickým sídlem Českého království hned po Pražském hradě. Kněžna Eufemie II. Piastovna tady v honosných poměrech vychovala své čtyři syny - prince Václava, Přemyslava, Vladislava, Boleslava a dceru princeznu Alexandru. Kronikář Dluhoš o kněžně napsal, že byla vlídné povahy, nejkrásnější ženou své doby a že její synové byly vždy perfektně oblečení a svým vystupováním okouzlovali každý dvůr. Když princové vyrostli, poslala je kněžna Eufemie II. do různých částí Slezska, aby spravovali přidělené území, ale nesměli bez jejího souhlasu nic učinit. Faktickou vládkyní tak nadále zůstávala ona a až do své smrti sídlila ve Fryštátě. Zavedla ve Slezsku zcela nový, efektivnější způsob vlády podle vzoru svého otce, a protože ve Fryštátě vedla příliš nákladný dvůr, byla nucena prodat některá ke Slezsku přidružená území.

Vláda na českém trůnu byla po odchodu Lucemburků nestabilní a bouřlivá. Oproti tomu byla ve Slezsku politická situace poněkud příznivější, narušil ji snad jen nájezd husitů na slezská panovnická sídla. Konkrétně do Fryštátu husité vtrhli v červnu roku 1427, v době vlády knížete Boleslava I. Piastovce a kněžny Eufemie II. Ti však s husity vyjednali smíření a husité ze Slezska odtáhli. V husitském období nebylo Slezsko úplně sjednocené s Českým královstvím. Spíše než české krále, slezští Piastovci podporovali svou příbuznou, polsko-litevskou Jagellonskou královskou dynastii, díky čemuž se Slezsko těšilo z poměrné politické stability. Kněžna Eufemie II. byla první Piastovnou, která byla ve Slezsku kněžnou vládkyní. Zanechala po sobě hluboký odkaz efektivnějšího způsobu vlády, ovlivnila dějiny samotného Fryštátu a je také jednou z předků současné Britské královské rodiny. Zemřela ve Fryštátě v roce 1447 a snad byla pochována v kryptě Jižní kaple zámeckého kostela*. Na svém honosném fryštátském sídle nechala svého nejmladšího syna, slezského prince Boleslava II. (vládl 1447-1452), který se také stal pokračovatelem Piastovské dynastie ve Slezsku. Mladému slezskému knížeti Boleslavovi II. s vládou vypomáhali jeho starší bratři. Podle kronikáře Dluhoše, bylo velkým přáním knížete Boleslava II. vrátit Slezsko zpět pod polskou korunu. To se také odráželo v jeho politice, když podporoval polské Jagellonské krále. Hned na začátku své vlády v roce 1447 povýšil Fryštát jako svou rezidenci nad ostatní slezská města. Fryštátu dal mnohá významná privilegia a založil v něm Knížecí pivovar. Téhož roku 1447 se také účastnil korunovace krále Kazimíra IV. Jagellonského v Krakově, se kterým Boleslav II. navázal velmi úzký politický svazek, ale během královského rytířského turnaje tam byla celá korunovace poznamenána smrtí Boleslavova sloužícího, který se během turnaje smrtelně zranil. V roce 1448 se kníže Boleslav II. oženil na doporučení krále Kazimíra IV. Jagellonského (vládl 1447-1492) s vysoce urozenou princeznou Annou Bielskou (vládla 1452-1466 jako kněžna a 1466-1490 jako kněžna-matka), dcerou ruského velmože a neteří Kazimírovy matky, polsko-litevské královny Sofie. Tento sňatek měl také posílit vliv Jagellonské královské dynastie ve Slezsku. Ve Fryštátě se jim narodil jako prvorozený syn-dědic, princ Kazimír II. Fryštátský, budoucí slezský místokrál a princezny Barbara Fryštátská a Žofie Fryštátská. Princ Kazimír II. a princezna Žofie dostali svá jména od Jagellonského královského páru, kterých také byli kmotřenci. V roce 1449 byl kníže Boleslav II. zvolen soudcem sporu mezi polským králem Kazimírem IV. Jagellonským a českou šlechtou. Král Kazimír IV. si již dříve nárokoval českou korunu, ale česká šlechta toto nepodpořila, a tak českou korunu dostal až Kazimírův syn Vladislav II. Jagellonský. Kníže Boleslav II. umírá velmi brzy, přibližně v době narození své dcery Žofie v roce 1452 a snad byl pochován v kryptě Jižní kaple zámeckého kostela*. Jeho žena kněžna Anna tak přebírá vládu ve Slezsku a ve Fryštátě sídlí až do své smrti, která nastala 12. února 1490. Během svého života podporuje okázalé poměry ve Fryštátě, ale také soucitně pomáhá jeho chudým obyvatelům, díky čemuž se stala patronkou Fryštátu. Působila jako První dáma Slezska a po boku svého syna Kazimíra II. vládla také jako kněžna-matka. Pro Kazimíra II. byla nejdůležitější ženou jeho života, velice ji miloval a plně jí důvěřoval. Když roku 1490 zemřela, uspořádal jí velkolepý pohřeb a snad ji pochoval v kryptě Jižní kaple zámeckého kostela*.

* Hroby těchto slezských panovníků zůstávají záhadou, protože knížecí archivy několikrát vyhořely takže se písemné záznamy nedochovaly. Je velmi pravděpodobné, že byli pochováni v kryptě Jižní kaple zámeckého kostela ve Fryštátě, ale tato kaple byla vyrabována v roce 1640 Jiřím Krnovským a během následné 30ti leté války ještě i dáskými a švédskými vojsky.

- Slezský místokrál Kazimír II. Piastovec a jeho rod ve Fryštátě v době jeho největšího rozkvětu v letech 1460 až 1571 -

Na přelomu 15. a 16., století byl na Fryštátském hradě panovnický dvůr velkého slezského knížete Kazimíra II. Piastovce (vládl 1460-1528), kteréhož hrad byl rodnou a oblíbenou rezidencí. Narodil se roku 1449 jako první princ Fryštátský slezskému knížeti Boleslavu II. a kněžně Anně. Ke spoluvládě byl svou matkou přizván v roce 1460, když mu bylo 11 let, samostatnou vládu pak převzal ve svých 17. letech. Už jako chlapec vykazoval politické nadání, což ho v dospělosti vyneslo do postavení nejvyššího slezského panovníka v celé éře téměř 600 leté existence dynastie slezských Piastovců. Tady na Fryštátském hradě dne 21./22. července 1471 na jednu nebo pravděpodobněji na více nocí kníže Kazimír II. ubytoval hlavní část slavné, desetitisícové družiny českého krále Vladislava II. Jagellonského, který cestoval z Krakova do Prahy na svou korunovaci. Jako nejvýše postavený aristokrat Českého království se slezský kníže Kazimír II. královského průvodu účastnil jako králův hlavní průvodce, a na jeho počest zde na Fryštátském hradě uspořádal rytířský turnaj. Kníže Kazimír II. byl vášnivým pořadatelem a také účastníkem těchto her a během svého dlouhého života jich na Fryštátském hradě uspořádal mnoho. Jeho hostem tady na hradě často býval i polský král Zikmund I. Jagellonský, bratr českého krále Vladislava II., kterým oběma byl kníže Kazimír II. starším krstným bratrem a byl také Zikmundovým nejlepším přítelem. Zikmundovy časté návštěvy na Fryštátském hradě se však nezřídka měnily v neřízené hodování a pití vína. Jednou v opilosti král Zikmund poničil vybavení hodovního sálu, ale po svém vystřízlivění vzniklé škody Kazimírovi uhradil. Jindy však oba panovníci společně rybařili v okolních rybnících, které kníže Kazimír II. koncem 15. století sám založil. Horší to však bylo na jaře roku 1511. V noci z 16. na 17. dubna se řádění obou panovníků na hradě vymklo z kontroly a z neznámé příčiny zde vzplál oheň, který se rychle šířil, takže dřevěné části Fryštátského hradu shořely a požár se přenesl i na okolní domy. Ještě téhož roku se však kníže Kazimír II. pouští do rozsáhlých oprav hradu a v listopadu roku 1514 se celá fryštátská rezidence zablýskla v novém renesančním kabátě. Vzniklo zde nové velké Zámecké nádvoří a ihned se stalo centrem dění. Jagellonští králové sem v letech 1518 a 1543 směrovali okázalé svatební průvody svých nastávajících královen. Mezi léty 1476 - 1479 kníže Kazimír II. také založil silnici VIA SILESIANA z Těšína přes Fryštát, Hlučín a Opavu do Krnova, která je dodnes součástí páteřní silnice české části Slezska spojující Jablunkov s Jeseníkem. Kníže také vedl několik válek, především na Dolním Slezsku, kde válčil o nárok na vymřelé Hlohovské území. Roku 1476 shromáždil ve Fryštátě početné vojso a vyrazil k Dolnoslezskému městu Krosno, aby se na tamních polích střetl s vojskem Jana II. Šíleného. Do Fryštátu se ale Kazimír II. vrací poražen a se ztrátou 2000 mužů. Spor o Hlohovské území se dále táhl a nárokoval si ho i uherský král Matyáš Korvín a také český král Vladislav Jagellonský. Teprve až roku 1490 Kazimír II. přebírá správu nad Hlohovským územím a roku 1506 je získává do trvalého vlastnictví. Z pověření českého krále Vladislava II. Jagellonského, od roku 1490 až do své smrti v roce 1528, panoval Kazimír II. nad knížaty celého Slezska jako místokrál, odtud také pochází jeho přídomek "král Slezský". Jeho vláda byla pro některá knížata příliš pevná, proto 26. června 1497 na kongresu v Dolnoslezské Nyse, byl Kazimír II. nožem napaden knížetem Mikulášem II. Mikuláš II. se po nezdařeném atentátu ukryl v Nyském kostele sv. Jakuba, odkud byl násilím odveden a uvězněn v žaláři. Slezský místokrál Kazimír II. nařídil, aby byl porotním soudem odsouzen a druhý den byl Mikuláš II. na Nyském tržišti popraven stětím hlavy.

Slezský místokrál Kazimír II. Piastovec se roku 1478 oženil s Johanou, vnučkou českého krále Jiřího z Poděbrad, ale ovdověl už roku 1496. Avšak zplodil s ní dva syny, prince Fridricha Piastovce a prince Václava II. Piastovce, které však také přežil. Po smrti své ženy Johany se již nikdy neoženil a veškerý svůj čas věnoval politice a vladaření. Prince Václava II. však stihl oženit s mladou aristokratkou Annou Hohenzollern, která měla mezi svými předky Lucemburské, Jagellonské i Habsburské císaře a krále. Jejich syn, slezský princ Václav III. Adam, se v roce 1524 narodil již jako pohrobek, tedy po smrti svého otce. Stižen ztrátou svých příbuzných, slezský místokrál Kazimír II. stále častěji vyhledával samotu na březích svých milovaných fryštátských rybníků, dodnes zčásti zachovalých. Sem také unikal před přísnými pravidly dvorské etikety a povinnostmi slezského panovníka. V roce 1525, když už bylo Kazimírovi II. 75 let, sepsal na hradě Fryštát svou závěť, určil zde také za následníka svého jednoletého vnuka, prince Václava III. Adama, a hned ho zde i zasnoubil se stejně mladou Marií Pernštejnskou z Pardubic. Regentskou vládou po své smrti a až do doby Václavovy plnoletosti, pověřil zámožného moravského hejtmana Jana IV. z Pernštějna. O tři roky později, tedy v roce 1528 slezský místokrál Kazimír II. umírá. Dožil se na tehdejší dobu neuvěřitelného věku 79 let a ve Slezsku vládl 68 let. Kazimír II. se tak řadí mezi 10 nejdéle vládnoucích panovníků na světě. Jeho hrob se však nikdy nenašel ani o něm není dochován žádný písemný záznam, protože knížecí archivy za svou dlouholetou existenci mnohokrát vyhořely. Je ale pravděpodobné, že chtěl být pochován ve svém milovaném rodišti na hradě Fryštát, což by znamenalo, že byl pochován v kryptě Jižní kaple zámeckého kostela*. Následnický panovník, slezský kníže Václav III. Adam Piastovec (vládl 1545-1579. 1560-1571 vládl jeho syn Fridrich) měl po své matce Anně Hohenzollern vynikající aristokratický původ. V jeho rodokmenu byly královské panovnické dynastie Lucemburků, Jagellonců i Habsburků. Po své babičce Johaně, byl také potomkem krále Jiřího z Poděbrad. Své dětství prožil Václav III. na císařském dvoře ve Vídni a s Marií měli svatbu v Brně roku 1540. Za sídlo si vybrali dnes již zbořený hrad ve slezském Cieszynie, ale jejich manželství tam nebylo šťastné. Svou ženu Marii tam kníže Václav III. týral a před dvořany ji ponižoval, ale teprve až po přesídlení knížecího dvora z Cieszyna zpět na Fryštátský hrad v roce 1552, se jejich vztah o něco zlepšil. Kněžna Marie však byla následkem krutého chování svého muže často nemocná a roku 1567 umírá.

- Vymření slezských Piastovců a ukončení Zlatého věku Fryštátu v letech 1563 až 1571 -

- Památky Piastovského hradu Fryštát z 13. až 16. století -

Vyobrazení gotického hradu Fryštát se nedochovalo, ale na základě jeho dochovaných kamenných částí vznikly v letech 2017 - 2019 rekonstrukce jeho podoby