LOVECKÝ ZÁMEK FRYŠTÁT

- RODINNÝ VÝLET ZA POZNÁNÍM          PĚŠKY ZÁMECKOU REZIDENCÍ ZDE           A NA KOLE LOVECKÝM REVÍREM ZDE -

- Legendou okořeněné založení Fryštátu po roce 906, a spolupráce slezských Piastovců s českými Přemyslovci do roku 1306

Roku 906 n.l. se rozpadla Velkomoravská říše a zanikla i moravská panovnická dynastie Mojmírovců, jejíž nástupnickými dynastiemi se na dosavadním Velkomoravském území stali čeští Přemyslovci a polští Piastovci. Na uvolněné slezské území se také vrátili Silingové, zdejší původní slezsko-germánský kmen vedený knížaty, a ihned podél vodního toku Odra/Olše začali budovat svá městská hradiště včetně Fryštátu. Po Silinzích Slezsko už dříve dostalo svůj název, stejně tak i památná hora Slézy (717 m.n.m.), na jejímž vrcholu měli Silingové své hlavní mocenské hradiště, ale lid se rozptýlil do celého Slezska. Podle legendy Fryštát dostal název Fri-stadt (Fridrichovo město) po mladém silingském knížeti Fridrichovi, který ho založil poté co se dozvěděl o své skutečné matce Olze, Darkovské dívky, do které se během lovu zamiloval jeho otec, velký silingský kníže. Když s Olgou zplodil syna Fridricha, násilím ho Olze vzal a odnesl si ho na svůj hrad Slézy, kde ho vychoval jako svého dědice, protože jeho žena silligská kněžna nerodila syny, jen dcery. Zrazená Olga však během následné povodně skočila do řeky a už ji nikdy nikdo nespatřil. Mladý kníže Fridrich když vyrostl, odešel do míst dnešního Starého Města, kde založil své nové sídlo - hradiště Fryštát a po své matce Olze, kterou nikdy nepoznal, pojmenoval část řeky Odry, dnešní řeku Olši (správný název je Olza, dříve Olga). Brzy se však Slezsko stalo součástí polské koruny a za vlády Piastovského krále Lamberta II. (vládl 1024-1032) byl již Fryštát důležitým slezským obchodním střediskem. Lambertův prapravnuk, kníže Vladislav II. (vládl 1138-1146), se od polské královské dynastie Piastovců odtrhl, vyčlenil pro sebe slezské území a založil zde vlastní rodovou větev. Slezsku tak od 28. října 1138 začali vládnout slezští Piastovci. Období vlády Vladislavova pravnuka, slezského knížete Vladislava I. Piastovce (vládl 1251-1282), se vyznačovalo partnerstvím s českými Přemyslovci. Slezský kníže Vladislav I. společně s českým králem Přemyslem Otakarem II. zakládali ve Slezsku nová města nebo na města transformovali dřívější silingská hradiště. A tak bylo kolem roku 1269 na město přeměněno i Fryštátské hradiště. Jeho slezskému lidu bylo zakázáno uctívání silingského boha Slunce a ve Fryštátě byl postaven první křesťanský kostel (kaple Andělů strážných ve Starém Městě z 18. století je jeho připomínkou). V roce 1282 se ve Slezsku ujal vlády Vladislavův syn, Piastovský kníže Mečislav III. Kníže Mečislav III. také jako jeho otec podporoval politickou spolupráci s českými Přemyslovci a pro českého krále Václava II. sehrál klíčovou úlohu k udržení polské koruny. Jako záruku další vzájemné politické přízně, stvrdili oba panovníci toto svatbou svých potomků, slezské princezny Violy s českým princem Václavem III. Jejich manželství však trvalo jen rok. Český král Václav III. Přemyslovec byl roku 1306 v Olomouci zavražděn, a protože teprve 16ti letí manželé nestihli zplodit potomka, český královský rod Přemyslovců zanikl. Kníže Mečislav III. se tak stáhl z evropské politické scény a až do své smrti v roce 1316 se věnoval rozvoji Slezska. Začátek jeho vlády (vládl 1282-1316) však byl ovlivněn jeho despotickou povahou. Nebyl krutý, ale jednal příliš pevně a to i ke své rodině. V knize Rozmanitosti od profesora Peterky, je uvedena situace, kdy z Měčislavova knížecího sídla v Opolí utekla jeho žena, kněžna neznámého jména, a spolu se svými dvorními dámami se ukryla na Fryštátském hradišti, ve kterém jako mocný pán stále sídlil potomek silingského knížete Fridricha. Kníže Mečislav III. však dal dohromady početné vojsko a vyjel do Fryštátu pro svou ženu. Fryštát svými vojsky obklíčil, silingského knížete a jeho vojsko pobil a hradiště zapálil. Když kníže Mečislav III. svou ženu vybojoval zpět a uviděl za sebou poničený a spálený Fryštát, odjel na svém koni o kus dál proti proudu řeky Olzy do míst, kde na nevysokém, ale rozlehlém skalním návrší našel vhodné místo pro stavbu nového Fryštátu (dnešní Karviná). Nový Fryštát měl být především chráněn před častými povodněmi, a právě tady na tomto místě dal také kníže Mečislav III. postavit svůj lovecký zámek s kaplí, který navštěvoval během svých loveckých výprav. A pravděpodobně tady na Fryštátském zámku se mu během jeho zdejšího delšího pobytu kolem roku 1290, narodila slezská princezna Viola, která se roku 1305 stala českou královnou. Tak začala éra Zlatého věku Slezské zámecké rezidence Fryštát.

Podle legendy rostla na návrší mohutná lípa, v jejíž koruně měla své hnízdo orlice. Piastovci totiž věřili, že tam, kde hnízdí slezská orlice, je to nejlepší místo pro založení nového panovnického sídla, kterých už v celém Slezsku měli na dvacet. Nový Fryštát plnil roli rezidenčního sídla slezských Piastovců až do roku 1571. Dodnes však v něm žijí potomci starých Silingů, Fryštát nese název po svém zakladateli, Silingském knížeti Fridrichovi a i Piastovská slezská orlice s fryštátskou lípou dodnes zůstávají heraldickým symbolem středověkého slezského královského Fryštátu, který se po roce 1949 proměnil v moderní lázeňské a universitní slezské město KARVINÁ.

- Počátky Fryštátského zámku v letech 1316 až 1410 za vlády slezských Piastovců, zástupců Lucemburských králů

Lovecký Fryštátský zámek založený kolem roku 1282 měl zpočátku především charakter strážní tvrze střežící slezské obchodní stezky, protože stál na křižovatce obchodních i královských cest, které spojovaly Prahu s Krakovem a také Vídeň a Budapešť s oblastí dnešní Varšavy a Berlína. Návštěvy slezských panovníků ve Fryštátě nebyli příliš časté, využívali ho však příležitostně jako lovecký zámek. Přestože počáteční podobu zámku Fryštát neznáme, podle jeho dochovaných nejstarších částí lze usoudit, že se podobal zámku Gliwice, který si svou počáteční podobu uchoval dodnes. Postaven byl Mečislavovým synovcem Vladislavem po roce 1342 a pravděpodobně právě podle předlohy Fryštátského zámku. Fryštátská zámecká kaple byla pravděpodobně postavena podle předlohy zámecké kaple v Ratiboři, takže počáteční, hradbou obehnaný zámek Fryštát se skládal z kamenných budov kaple, obytné věže s hodovním sálem v patře, obytné budovy a kuchyně. Přístup do horního patra věže a obytné budovy byl zajištěn venkovními dřevěnými schody a obě budovy byly spojeny venkovním dřevěným ochozem. V první polovině 14. století byl celý Fryštát obehnán hradbami Mečislavovým synem Kazimírem I. Piastovcem (vládl 1316-1358) a ikdyž zde sice kníže nesídlil, Fryštát rozvíjel a založil zde na jeho předzámčí novou čtvrť Horní Předměstí pro zbohatlé měšťany. Čeští Přemyslovci roku 1306 vymřeli a vlády se v Čechách ujala panovnická dynastie Lucemburků, za jejichž vlády roku 1327 kníže Kazimír I. převedl Slezsko z polské koruny pod korunu českou, čímž se Slezsko stalo součástí Českého království. Slezsko si však i nadále zachovalo svou autonomii s vlastním tribunálem, slezská knížata byla nadále panovníky země a ve Vratislavi bylo i nadále samostatné slezské biskupství. Kníže Kazimír I. se jako slezský panovník stal nejvyšším českým aristokratem a proto si ho císař Jan Lucemburský zvolil za svého zástupce pro České království. Kazimírova žena, kněžna Eufemie I. Mazovská, zvaná Ofka, se později coby vdova a nejvýše postavená aristokratka v Českém království, stala hofmistryní císařovny Elišky Pomořanské a tak trochu humorně je ztvárněna jako paní Ofka v muzikálu Noc na Karlštejně. V druhé polovině 14. století na Fryštátském zámku po delší dobu sídlil slezský kníže a český vicekrál Přemysl I. Piastovec (vládl 1358-1410), který zastupoval císaře Karla IV. Lucemburského a jeho syna Václava IV. pro České království. Kníže Přemysl I. byl císařovým diplomatem. Často byl vysílán na konkrétní mise, kde měl na evropských panovnických dvorech vyjednávat ve prospěch Karla IV. Byl také vikářem Svaté říše římské, což ho řadilo mezi nejvýznamnější evropské politiky své doby. Po roce 1400 se Praha a Čechy pomalu ale jistě ocitaly na evropské periferii, a také slezský kníže a český vicekrál Přemysl I. odstoupil z evropské politiky. On a i jeho potomci se už výhradně věnovali rozvoji Slezska, ze kterého se stala nejbohatší z českých zemí a ještě dalších více jak 200 let mu vládli. Během své vlády kníže Přemysl I. ve Slezsku rozšiřoval panovnické hrady, kterým dával více obranných prvků a z dotací císaře Karla IV. v nich zakládal a vybavoval zbrojnice. Lovecký zámek ve Fryštátě si kníže zvolil za své druhé rezidenční sídlo jednak pro jeho mírné klimatické podmínky, ale také protože byl chráněn prstencem obranných hradů v Těšíně, Frýdku-Místku, Slezské Ostravě, Bílsku, Ratiboři a Bytomi. Během svého pobytu na Fryštátském zámku kníže Přemysl I. potřeboval mít k dispozici četnější služebnictvo, proto zámek rozšířil o východní rezidenční část se schodištěm a postavil Purkrabství s konírnou (Lottyhaus). K západní straně dosavadní obytné věže věže postavil novou obrannou věž s věznicí v jejím suterénu, zbrojnicí v přízemí, malým sálem v patře a se střílnou v nejvyšším bodě. Podlaží věže spojovalo dodnes zčásti dochované točivé schodiště. Budovy zámku také propojil koridorem, který nahradil dosavadní dřevěný ochoz se schodištěm. Podobné úpravy kníže Přemysl I. provedl i například na hradě v Bielsko-Bialej, kde se však více soustředil na obranné prvky, zatímco Fryštátský lovecký zámek byl rozšířen jako rezidence. Stavební úpravy pravděpodobně prováděla dílna císařova dvorního architekta Petra Parléře, kterou kníže Přemysl I. pověřil přestavbou především svého hlavního sídla v Těšíně. 30. srpna 1386 nechal slezský kníže Přemysl I. ve Fryštátě notářsky potvrdit Lenní smlouvu z roku 1327 podepsanou jeho otcem, knížetem Kazimírem I. a císařem Janem Lucemburským. Smlouvu o převedení Slezska pod českou korunu tehdy notářsky potvrdil fryštátský notář Hanko Greifwald. Skutečný Zlatý věk Fryštátu však měl teprve přijít.

- Rozvoj Fryštátu za vlády slezské kněžny Eufemie II. Piastovny a vliv Jagellonských králů v letech 1412 až 1490

Dvorské poměry se na Fryštátském zámku zdokonalily s příchodem kněžny Eufemie II. (vládla 1431-1447), která se roku 1412 provdala za slezského knížete Boleslava I. Piastovce (vládl 1410-1431). Kněžna byla dcerou Semovíta IV. Piastovce z Mazovské dynastie, nejvýše postaveného polského šlechtice a kandidáta na polský trůn. Byla také příbuznou krále Vladislava Jagellonského (vládl 1386-1434), na jehož doporučení se Eufemie II. do Slezska provdala. Zámek Fryštát kněžna dostala jako svatební dar a velmi si ho oblíbila. Krátce po svatbě kněžna pověřila Purkrabího, aby povolal stavebníky a dohlížel na průběh proměny zámku v okázalou rezidenci. Kněžna tak zde kolem roku 1420 zámek rozšířila o nové kuchyňské křídlo s venkovním, dnes již zaniklým točivým schodištěm, podobným jaké je u Bílé věže. Zámeckou kapli také proměnila v kostel katedrálního charakteru. Po svém ovdovění v roce 1431 na zámek přestěhovala slezský knížecí dvůr a zavedla zde přísnou, vysoce vedenou královskou dvorskou etiketu podle vzoru Jagellonského královského dvora. Fryštátský zámek se záhy stal prvořadým sídlem Slezska a nejvýznamnějším panovnickým sídlem Českého království hned po Pražském hradě. Kněžna Eufemie II. Piastovna tady v honosných poměrech vychovala své čtyři syny - prince Václava, Přemyslava, Vladislava, Boleslava a dceru princeznu Alexandru. Kronikář Dluhoš o kněžně napsal, že byla vlídné povahy, nejkrásnější ženou své doby a že její synové byly vždy perfektně oblečení a svým vystupováním okouzlovali každý dvůr. Když princové vyrostli, poslala je kněžna Eufemie II. do různých částí Slezska, aby spravovali přidělené území, ale nesměli bez jejího souhlasu nic učinit. Faktickou vládkyní tak nadále zůstávala ona a až do své smrti sídlila ve Fryštátě. Zavedla ve Slezsku zcela nový, efektivnější způsob vlády podle vzoru svého otce, a protože ve Fryštátě vedla příliš nákladný dvůr, byla nucena prodat některá ke Slezsku přidružená území.

Vláda na českém trůnu byla po odchodu Lucemburků nestabilní a bouřlivá. Oproti tomu byla ve Slezsku politická situace poněkud příznivější, narušil ji snad jen nájezd husitů na slezská panovnická sídla. Konkrétně do Fryštátu husité vtrhli v červnu roku 1427, v době vlády knížete Boleslava I. Piastovce a kněžny Eufemie II. Ti však s husity vyjednali smíření a husité ze Slezska odtáhli. V husitském období nebylo Slezsko úplně sjednocené s Českým královstvím. Spíše než české krále, slezští Piastovci podporovali svou příbuznou, polsko-litevskou Jagellonskou královskou dynastii, díky čemuž se Slezsko těšilo z poměrné politické stability. Kněžna Eufemie II. byla první Piastovnou, která byla ve Slezsku kněžnou vládkyní. Zanechala po sobě hluboký odkaz efektivnějšího způsobu vlády, ovlivnila dějiny samotného Fryštátu a je také jednou z předků současné Britské královské rodiny. Zemřela ve Fryštátě v roce 1447 a snad byla pochována v kryptě Jižní kaple zámeckého kostela*. Na svém honosném fryštátském sídle nechala svého nejmladšího syna, slezského prince Boleslava II. (vládl 1447-1452), který se také stal pokračovatelem Piastovské dynastie ve Slezsku. Mladému slezskému knížeti Boleslavovi II. s vládou vypomáhali jeho starší bratři. Podle kronikáře Dluhoše, bylo velkým přáním knížete Boleslava II. vrátit Slezsko zpět pod polskou korunu. To se také odráželo v jeho politice, když podporoval polské Jagellonské krále. Hned na začátku své vlády v roce 1447 povýšil Fryštát jako svou rezidenci nad ostatní slezská města. Fryštátu dal mnohá významná privilegia a založil v něm Knížecí pivovar. Téhož roku 1447 se také účastnil korunovace krále Kazimíra IV. Jagellonského v Krakově, se kterým Boleslav II. navázal velmi úzký politický svazek, ale během královského rytířského turnaje tam byla celá korunovace poznamenána smrtí Boleslavova sloužícího, který se během turnaje smrtelně zranil. V roce 1449 byl kníže Boleslav II. zvolen soudcem sporu mezi polským králem Kazimírem IV. Jagellonským a českou šlechtou. Král Kazimír IV. si již dříve nárokoval českou korunu, ale česká šlechta toto nepodpořila, a tak českou korunu dostal až Kazimírův syn Vladislav II. Jagellonský. V roce 1448 se kníže Boleslav II. oženil na doporučení krále Kazimíra IV. Jagellonského (vládl 1447-1492) s vysoce urozenou princeznou Annou Bielskou (vládla 1452-1466 jako kněžna a 1466-1490 jako kněžna-matka), dcerou ruského velmože a neteří Kazimírovy matky, polsko-litevské královny Sofie. Tento sňatek měl také posílit vliv Jagellonské královské dynastie ve Slezsku. Ve Fryštátě se jim narodil jako prvorozený syn-dědic, princ Kazimír II., budoucí slezský místokrál a princezny Barbara a Žofie. Princ Kazimír II. a princezna Žofie dostali svá jména od Jagellonského královského páru, kterých také byli kmotřenci. Kníže Boleslav II. umírá velmi brzy, přibližně v době narození své dcery Žofie v roce 1452 a snad byl pochován v kryptě Jižní kaple zámeckého kostela*. Jeho žena kněžna Anna tak přebírá vládu ve Slezsku a ve Fryštátě sídlí až do své smrti, která nastala 12. února 1490. Během svého života podporuje okázalé poměry ve Fryštátě, ale také soucitně pomáhá jeho chudým obyvatelům, díky čemuž se stala patronkou Fryštátu. Působila jako První dáma Slezska a po boku svého syna Kazimíra II. vládla také jako kněžna-matka. Pro Kazimíra II. byla nejdůležitější ženou jeho života, velice ji miloval a plně jí důvěřoval. Když roku 1490 zemřela, uspořádal jí velkolepý pohřeb a snad ji pochoval v kryptě Jižní kaple zámeckého kostela*.

* Hroby těchto slezských panovníků zůstávají záhadou, protože knížecí archivy několikrát vyhořely takže se písemné záznamy o nich nedochovaly. Je velmi pravděpodobné, že byli pochováni v kryptě Jižní kaple zámeckého kostela ve Fryštátě, ale tato kaple byla vyrabována v roce 1640 Jiřím Krnovským a během následné 30ti leté války ještě i dáskými a švédskými vojsky.

- Slezský místokrál Kazimír II. Piastovec a jeho potomci ve Fryštátě v době jeho největšího rozkvětu v letech 1460 až 1563

Na přelomu 15. a 16., století byl na Fryštátském zámku panovnický dvůr velkého slezského knížete Kazimíra II. Piastovce (vládl 1460-1528), kteréhož zámek byl rodnou a oblíbenou rezidencí. Narodil se roku 1449 jako první princ Fryštátský slezskému knížeti Boleslavu II. a kněžně Anně. Po smrti svého otce Boleslava II., byl ke spoluvládě svou matkou přizván v roce 1460, když mu bylo 11 let, samostatnou vládu pak převzal ve svých 17. letech. Už jako chlapec vykazoval politické nadání, což ho v dospělosti vyneslo do postavení nejvyššího slezského panovníka v celé éře téměř 600 leté existence dynastie slezských Piastovců. Tady na Fryštátském zámku dne 21./22. července 1471 kníže Kazimír II. ubytoval hlavní část slavné, desetitisícové družiny krále Kazimíra IV. Jagellonského a královny Alžběty Rakouské, kteří doprovázeli svého syna, mladého kralevice Vladislava II. Jagellonského, který cestoval z Krakova do Prahy na svou korunovaci. Jako nejvýše postavený aristokrat Českého království se slezský kníže Kazimír II. královského průvodu účastnil jako králův hlavní průvodce, a na jeho počest zde na Fryštátském zámku uspořádal rytířský turnaj. Kníže Kazimír II. byl vášnivým pořadatelem a také účastníkem těchto her a během svého dlouhého života jich na Fryštátském zámku uspořádal mnoho. Jeho hostem tady na zámku často býval i polský král Zikmund I. Jagellonský, bratr českého krále Vladislava II., kterým oběma byl kníže Kazimír II. starším krstným bratrem a byl také Zikmundovým nejlepším přítelem. Zikmundovy časté návštěvy na Fryštátském zámku se však nezřídka měnily v neřízené hodování a pití vína. Jednou v opilosti král Zikmund poničil vybavení hodovního sálu, ale po svém vystřízlivění vzniklé škody Kazimírovi uhradil. Jindy však oba panovníci společně rybařili v okolních rybnících, které kníže Kazimír II. koncem 15. století sám založil. Horší to však bylo na jaře roku 1511. V noci z 16. na 17. dubna se řádění obou panovníků na zámku vymklo z kontroly a z neznámé příčiny zde vzplál oheň, který se rychle šířil, takže dřevěné části Fryštátského zámku shořely a požár se přenesl i na okolní domy. Ještě téhož roku se však kníže Kazimír II. pouští do rozsáhlých oprav zámku a v listopadu roku 1514 se celá fryštátská rezidence zablýskla v novém renesančním kabátě. Obranná věž zámku byla snížena, proluka mezi západní reprezentativní a východní rezidenční částí zámku byla zastavěna Mázhausem a nově byla postavena Bílá věž jako nejvyšší stavba Fryštátu a jeho zdaleka viditelná dominanta. Severní zámecké hradby kníže Kazimír II. zrušil, čímž zde vzniklo nové velké Zámecké nádvoří, které se ihned stalo centrem dění. Jagellonští králové sem v letech 1518 a 1543 směrovali okázalé svatební průvody svých nastávajících královen. Mezi léty 1476 - 1479 kníže Kazimír II. také založil silnici VIA SILESIANA z Těšína přes Fryštát, Hlučín a Opavu do Krnova, která je dodnes součástí páteřní silnice české části Slezska spojující Jablunkov s Jeseníkem. Kníže také vedl několik válek, především na Dolním Slezsku, kde válčil o nárok na vymřelé Hlohovské území. Roku 1476 shromáždil ve Fryštátě početné vojso a vyrazil k Dolnoslezskému městu Krosno, aby se na tamních polích střetl s vojskem Jana II. Šíleného. Do Fryštátu se ale Kazimír II. vrací poražen a se ztrátou 2000 mužů. Spor o Hlohovské území se dále táhl a nárokoval si ho i uherský král Matyáš Korvín a také český král Vladislav Jagellonský. Teprve až roku 1490 Kazimír II. přebírá správu nad Hlohovským územím a roku 1506 je získává do trvalého vlastnictví. Z pověření českého krále Vladislava II. Jagellonského, od roku 1490 až do své smrti v roce 1528, panoval Kazimír II. nad knížaty celého Slezska jako místokrál, odtud také pochází jeho přídomek "král Slezský". Jeho vláda byla pro některá knížata příliš pevná, proto 26. června 1497 na kongresu v Dolnoslezské Nyse, byl Kazimír II. nožem napaden knížetem Mikulášem II. Mikuláš II. se po nezdařeném atentátu ukryl v Nyském kostele sv. Jakuba, odkud byl násilím odveden a uvězněn v žaláři. Slezský místokrál Kazimír II. nařídil, aby byl porotním soudem odsouzen a druhý den byl Mikuláš II. na Nyském tržišti popraven stětím hlavy.

Slezský místokrál Kazimír II. Piastovec se roku 1478 oženil s Johanou, vnučkou českého krále Jiřího z Poděbrad, ale ovdověl už roku 1496. Avšak zplodil s ní dva syny, prince Fridricha Piastovce a prince Václava II. Piastovce, které ale také přežil. Po smrti své ženy Johany se již nikdy neoženil a veškerý svůj čas věnoval politice a vladaření. Prince Václava II. oženil s mladou aristokratkou Annou Hohenzollern, která měla mezi svými předky Lucemburské, Jagellonské i Habsburské císaře a krále. Jejich syn, slezský princ Václav III. Adam, se v roce 1524 narodil již jako pohrobek, tedy po smrti svého otce. Stižen ztrátou svých příbuzných, slezský místokrál Kazimír II. stále častěji vyhledával samotu na březích svých milovaných fryštátských rybníků, dodnes zčásti zachovalých. Sem také unikal před přísnými pravidly dvorské etikety a povinnostmi slezského panovníka. V roce 1525, když už bylo Kazimírovi II. 75 let, sepsal na zámku Fryštát svou závěť, určil zde také za následníka svého jednoletého vnuka, prince Václava III. Adama, a hned ho zde i zasnoubil se stejně mladou Marií Pernštejnskou z Pardubic. Regentskou vládou po své smrti a až do doby Václavovy plnoletosti, pověřil zámožného moravského hejtmana Jana IV. z Pernštejna. O tři roky později, tedy v roce 1528 slezský místokrál Kazimír II. umírá. Dožil se na tehdejší dobu neuvěřitelného věku 79 let a ve Slezsku vládl 68 let. Kazimír II. se tak řadí mezi 10 nejdéle vládnoucích panovníků na světě. Jeho hrob se však nikdy nenašel ani o něm není dochován žádný písemný záznam, protože knížecí archivy za svou dlouholetou existenci mnohokrát vyhořely. Je ale pravděpodobné, že chtěl být pochován ve svém milovaném rodišti na zámku Fryštát, což by znamenalo, že byl pochován v kryptě Jižní kaple zámeckého kostela*.

V letech 1528 - 1552 byl fryštátský zámek bez knížecího dvora a úlohu hlavního slezského sídla převzala Lehnicko-Břežská dynastie slezských Piastovců v Dolnoslezské Lehnici. Fryštát se však stal slezským sídlem dočasného poručníka Jana IV. Pernštejna, který do Fryštátu přesouvá i Finanční komoru, což bylo slezské ministerstvo financí a investuje značné sumy do renesanční opravy Frýdeckého hradu a na okraji Fryštátu značně rozšiřuje rybniční soustavu v Olšinách, která existuje dodnes. Do své smrti v roce 1539 vládu z Těšína vykonává i slezská kněžna Anna Hohenzollern, a v roce 1545 přebírá již plnou vládu její syn, následnický slezský panovník, kníže Václav III. Adam Piastovec (vládl 1545-1579. 1560-1571 vládl jeho syn Fridrich Kazimír). Ten měl po své matce Anně Hohenzollern vynikající aristokratický původ. V jeho rodokmenu byly královské panovnické dynastie Jagellonců, Habsburků i Lucemburků. Po své babičce Johaně, byl také potomkem krále Jiřího z Poděbrad. Své dětství prožil Václav III. Adam na císařském dvoře ve Vídni a s Marií Pernštejnskou měli svatbu v Brně roku 1540. Za sídlo si vybrali dnes již zbořený hrad ve slezském Těšíně, ale jejich manželství tam nebylo šťastné. Z nenávisti k Pernštejnům, kterým musel kníže Václav III. Adam splácet nevyžádané investice, svou ženu kněžnu Marii Pernštejnskou týral a před dvořany ji ponižoval, ale teprve až po přesídlení knížecího dvora z Těšína na Fryštátský zámek v roce 1552, se jejich vztah o něco zlepšil. Kněžna Marie však byla následkem krutého chování svého muže často nemocná a roku 1567 umírá. V 16. století za panování Václavova a Mariina syna, slezského knížete Fridricha Kazimíra Piastovce (vládl 1560-1571), existovali ve Slezsku už jen dvě rodiny slezských panovníků. Hornoslezská Těšínsko-Fryštátská a Dolnoslezská Lehnicko-Břežská, která po roce 1528 dominovala a měla své sídlo na zámku v Lehnici. Tyto dvě knížecí rodiny se v roce 1563 spojili velkolepým sňatkem svých potomků. Mladý knížecí pár tvořený Hornoslezským knížetem Fridrichem Kazimírem Piastovcem a Dolnoslezskou princeznou Kateřinou Piastovnou, se stal symbolem a nadějí zachování panovnického rodu ve Slezsku a za své sídlo si vybrali Fryštátský zámek, který se po 30ti letech znovu měl stát hlavním slezským sídlem.

- Vyvrcholení fryštátského dvora slezského knížete Fridricha Kazimíra Piastovce za vlády Habsburských císařů v letech 1563 až 1571

- Úpadek a znovuvstání Fryštátského zámeckého dvora za zdejšího pobytu slezských šlechtických rodů v letech 1640 až 1945

Po vymření slezských Piastovců ve Fryštátě nastalo období úpadku zdejšího dvora. Roku 1640 neobydlený fryštátský lovecký zámek vyrabovala lupičská družina vedená slezským šlechticem Jiřím Krnovským, který tou dobou prováděl nájezdy na zámecká sídla a kostely, které vždy vyraboval. Fryštátský zámecký kostel tak přišel o své unikátní a vzácné gotické předměty. O dva roky později již vyrabovaný Fryštát zcela vyplenila vojenská družina švédů a dánů. Fryštát doslova srovnali se zemí, takže z okázalého rezidenčního sídla tady zůstal jen zámek, kostely, pivovar, radnice a hrstka měšťanských domů. Takto zdevastovanou rezidenci získal přední slezský aristokratický rod Gaschinů a Fryštát se stal jedním z jejich rezidenčních sídel. Žila zde hraběnka Benigna Haugwitz a Gaschin. Díky ní se Fryštátský zámek opět stal rezidenčním sídlem a do 30ti letou válkou zcela zničeného Fryštátu se vrátil život. Gaschinové zde obnovili a rozšířili opevnění a postavili nový špitál, kde dnes sídlí Česká pošta. Za jejich pobytu se Fryštát také stal poutním místem, takže sem proudily i řady procesí. Na tuto dobu je v zámeckém kostele dodnes dochovaný, údajně zázračný, korunovaný obraz panny Marie Fryštátské. Roku 1742 Slezsko obsadila Pruská vojska a jeho větší část začlenila do svého Pruského území. A protože právě tam měli Gaschinové své nejvýznamnější majetky, z Fryštátu, který zůstal pod správou Rakouského říše, odešli.

Fryštát tak získal rod irského hraběte Niklase Taafe von Carlingford. Ikdyž se tento rod ve Fryštátě usadil jen na půl století, přesto zde po sobě zanechal řadu stavebních památek, ze kterých lze usoudit, že Fryštát, coby aristokratická rezidence opět vzkvétal. Dodnes zde stojí monumentální zámecká hradba, zámecká kočárovna, socha sv. Patrika, obnovený kostelík svatého Marka, ale také zámecký jezdecký dvůr v Olšinách s erbem Taafeů, který dokládá obnovení fryštátského loveckého revíru. Hrabě Niklas Taafe působil na císařském dvoře císařovny Marie Terezie a císařovna ve Fryštátě zanechala svůj otisk v podobě dodnes zachovalého číslování domů. Stejné pravidlo císařovna zavedla v celé říši a bylo postaveno na tom, že zámek obdržel číslo popisné 1 a v dalším očíslování domů se pokračovalo od zámku ve směru hodinových ručiček. Roku 1789 rod Taafeů z Fryštátu odešel a na zámku se usídlil nově vzniklý hraběcí rod Larisch-Mönnichů, který zde setrval až do konce II. světové války v roce 1945. Za jejich působení byl fryštátský zámecký dvůr pozvednut do výše a stal se sídlem jednoho z nejvýznamnějších aristokratických rodů Rakouské monarchie. Zámek v jejich době získal svou klasicistní podobu a opět se soustředil na lov zvěře ve Fryštátském loveckém revíru. Na lovy se sem sjížděli evropští aristokraté včetně Habsburků a přijel sem i německý císař Vilém II. nebo i bulharský car Ferdinand. Lovecká návštěva prince Rudolfa Habsbursko-Lotrinského je popsána tehdejším fryštátským historikem ZDE. Lovecký zámek Fryštát je dodnes v prvním patře bohatě vybaven mobiliářem Larisch-Mönnichů, jako by zde stále žili. Lovecký zámek Fryštát je turistům přístupný. Přestože Lovecký zámek Fryštát v polovině 17. století doslova vstal z popela a v 19. století se opět blýskal na aristokratickém výsluní, svůj největší význam a slávu zažil v době slezských Piastovců, když pro dnešní Karvinou psal svou královskou historii...

- Památky Piastovského loveckého zámku Fryštát z 13. až 16. století -